Anální žlázky

Anální žlázky bývají příčinou častého trápení pejsků.

Co vlastně anální žlázky jsou?

Kde přesně jsou umístěny anální žlázky?

Jakou mají velikost anální žlázky?

Jak zjistíme, že anální žlázky jsou v pořádku? 

Co je považováno za normální, co za projev nemoci nebo zánětu?

Jak často se mají anální žlázky čistit?
Kdy je má čistit pán, a kdy veterinář?

Toto je striktně individuální. 

Anální váčky jsou pachové žlázy, jejichž sekret slouží ke značkování teritoria. 
K jejich vyprazdňování dochází při evakuaci stolice, případně samovolným nebo vědomým vypuzováním jejich obsahu. 
Pokud si představíme hodinový ciferník kolem konečníku, nacházejí se u čísla 4 a 8. 
Jejich velikost se liší v závislosti na plemeni a velikosti pejska. 
Mohou být lépe či hůř hmatatelné, uložené pod povrchem či hluboko pod kůží. 
Podle toho je také lehčí nebo těžší jejich manuální vymačkávání. 

Velikost žlázky je dána velikostí zvířete a množstvím náplně žlázky. 
U malého pejska jsou obyčejně přirovnatelné ke hrášku či třešni, u cca 30 kg velkého psa dosahují velikosti kaštanu. 
Normální zdravá žlázka je měkká, nebolestivá, více nebo méně naplněná tekutým žlutohnědým nepříjemně zapáchajícím obsahem. 

Jak často se mají anální žlázky čistit?

Existují dva názory. 

Jeden říká: ČISTIT PRAVIDELNĚ - předchází se přeplnění a zánětu. 

Druhý tvrdí: NEČISTIT, NEMAČKAT - zvyšuje se tím tvorba sekretu.

Záleží na pejskovi, na anatomii žlázek, schopnosti samovyprazdňování, hustotě obsahu a rychlosti tvorby. 

Veterinář zkontroluje hustotu a obsah žlázky. Toto by měl však umět i každý majitel psa, aby mohl sám kontrolovat změny objemu a kvality pachového sekretu. Všechny odchylky od normálu řešíme pak v ordinaci. Například hustý obsah, neschopnost evakuace obsahu, výskyt vloček nebo krve v sekretu, ale i bolestivost. Všechny zmíněné abnormality mohou být známkou zánětu a možných vážnějších komplikací.

Jak vzniká zánět análních žlázek a čím se projevuje?

Lokální zánět (bez celkových příznaků jako je horečka, otoky, atd.) pomůže zvládnout aplikace antibiotik vstřiknutím přímo do anální žlázky, kde ho necháme působit cca 48 hodin. 
Poté žlázku veterinář propláchne fyziologickým roztokem, vyčistí a zkontroluje pejska za další dva dny.
Pokud se neobjeví krev, hnis a žlázka je čistá, další kontrola již není nutná.

Vážnější zánět, projevující se bolestivostí okolí, horečkou, případně fistulací (prasknutím) žlázky vyžaduje celkové použití antibiotik, někdy i chirurgické ošetření, drenáž a proplachy. Zde hrozí poškození análního svěrače a rozšíření infekce do okolní měkké tkáně.

Posledním způsobem léčby opakujících se zánětů je chirurgické odstranění žlázek, které je možné provést ideálně ve zdravé, neinfekční tkáni.

Jaké další onemocnění mají podobné příznaky?

Ekzém v oblasti ocasu: 

Samozřejmě alergie na bleší kousnutí, zánět ocasní žlázy, ektoparaziti a další kožní onemocnění.

Sáňkování:  při výskytu parazitů, tasemnic a škrkavek.

Věnujme též pozornost i dalšímu onemocnění, které si často laická veřejnost plete s onemocněním análních žlázek. Jedná se o perineální píštěle u německých ovčáků, které se z pohledu laika projevují také trhlinami, bolestí a zánětem kůže v oblastí konečníku. Příčinou tohoto stavu však není zánět anální žlázy, ale především genetická predispozice NO a autoimunitní proces, který způsobuje tento stav. Také léčba je zaměřena především na ovlivnění imunity (potlačení její patologie cyklosporiny nebo kortikoidy, chirurgické odstranění poškozené tkáně, atd.)

Dále je nutné myslet i na možné hormonální příčiny. 
Například hypothyreozu či neoplazii, které bývají častým důvodem patologie kůže v dané oblasti.

Jak probíhá operace (odstranění) análních žlázek? 

Jaká jsou rizika? 

Hrozí poškození svěrače a následná inkontinence?

Při takto vedeném chirurgickém zákroku nehrozí riziko poškození konečníku ani análního svěrače.
Pejsek je schopen druhý den vylučovat normálně.

Obyčejně zánětu předchází přeplnění žlázky. Důvodů může být mnoho.

Zvýšená tvorba sekretu, řídká stolice, která pak nevytváří tlak na žlázku při pasáži konečníkem, starší pejsek s atonií svěrače, atd. 
Sekret se zahustí, případně obsahuje i krev a hnis, které ucpou vývod žlázy. 
Zánět může zůstat ohraničený a lokalizovaný jenom v anální žláze nebo se rozšířit na okolní měkkou tkáň a způsobit celkové onemocnění, horečku, zvýšený výskyt bílých krvinek, zánět svalů přiléhajících k anální žláze, reakci mízních uzlin, atd., případně fistulaci (prasknutí žlázky) skrz kůži směrem na povrch nebo i v podkoží.

Běžné vyšetření se skládá z jemné palpace a prohlídky dané oblasti, kdy zvýšená bolestivost, nahmatání zduřelé anální žlázky a posouzení možnosti vyprazdňování žlázky napoví veterináři, jaký postup volit dál. Často je nutné i rektální vyšetření konečníku, kde je palpačně možné rozlišit další anomálie. Například nádor anální žlázy, různé komunikace, atd. V případě velké bolestivosti je vhodná slabší sedace pacienta, která relaxačním účinkem umožní lepší manipulaci a chrání zároveň zvíře před zraněním žlázky během ošetření. Já upřednostňuji zavedení speciální kanyly do vývodu anální žlázky a pokud jsem si jistá, že nehrozí její prasknutí, jemným proplachem vyprázdním hustý infekční obsah. Zákrok je bezpečný a méně bolestivý. Zároveň umožňuje lokální aplikaci antibiotik. Vždy provádím exploraci dané oblasti i rektálně, abych získala informaci o stavu svěrače konečníku nebo výskytu možného nádoru, komunikace s okolím,atd.

Nejjednodušším stádiem je přeplnění žlázky hustým obsahem (přirovnatelným k zubní pastě). Pak postačí pouze vyčištění, proplach, aplikace antiseptického gelu v oblasti konečníku bez použití antibiotik.

Pokusím se to velice zjednodušit. Určitě si s tím poradí hlavně Váš lékař.

Bolest v oblasti ocasu, bolest při kálení.

Zde musíme myslet i na zácpu, úraz ocasu, zranění v bederní oblasti, perineální kýlu, neoplazii, zúžení konečníku, nemoci prostaty, atd.

Operace se provádí samozřejmě v celkové inhalační anestezii. Pokud to stav pacienta umožňuje, operují se zásadně anální žlázky, které momentálně nejsou postižené zánětem, čímž se zvyšuje pravděpodobnost bezproblémového hojení. Po proplachu antiseptikem jsou obě žlázky naplněny voskovou látkou, která přesně vyplní celou žlázku a umožní tím její vizualizaci a usnadní její separaci od okolních svalů. Chirurgický řez je vedený v dostatečné vzdálenosti a paralelně se svěračem (nikdy NE KOLMO na svěrač, pak vzniká vysoké riziko jeho protnutí)! Po odpreparování je celá žlázka vyjmuta. Rána je šita standardně vnitřní a následně vnější kožní suturou. Pooperační péče se skládá standardně ze dvou až tří kontrol, s aplikací antibiotik a protisvědivých gelů na oblast konečníku.

Chirurgickou extirpaci se doporučuje u psů, kde opakovaně probíhají záněty a přeplňování žlázek spojené s dalšími kožními komplikacemi, vyžadujícími antibiotickou léčbu. Upřednostňuji čisté chirurgické řešení jako prevenci vzniku píštělí, komunikací a poškození dalších struktur v oblasti konečníku.

Rada na závěr?

Doporučujou se bezbolestné, pravidelné kontroly stavu a náplně análních žlázek. 

Nechte si jednoduše a názorně ukázat polohu, velikost, umístnění a tvar análních žlázek u Vašeho pejska. Také standardní vzhled a množství náplně. Pomůže Vám to včas odhalit jakékoli změny, případně zánět, čímž se vyhnete dalším možným komplikacím.

Tento problém právě řeším u své dvouleté feny irského setra Roxy.
Průjmy, vyměšování doma na koberci, neustálé tlačení stolice, až začne vykapávat krev.
Navštívila jsem včera veterinářku v Kájově, anální žlázky vyčistila, ale problémy přetrvávají dál. 
Nasadila jsem též u obou psů pravidelná antiparazitika.
Uvidíme, jak se věc časem vyvine.