Krácení prutu

Názory autora bestsellerů, psychologa a světoznámého odborníka na chování psů a jejich výcvik. 

Průvodce myšlením, emocemi a vnitřním životem našich psích společníků - Stanleyho Corena.

Lidé ovlivnili normální signály ocasem u psů mnohem významnějším způsobem, a to přistřihováním určité části nebo celého ocasu štěňatům krátce po narození. Samozřejmě, že pes bez ocasu nemůže dávat normální signály. O otázce kupírování se vedou pohnuté diskuse a já mám v tomto směru smíšené pocity. 

Argumenty proti, založené na představě krutosti a zmrzačení psa, který má ocas přistřižen, vedly v mnoha zemích k zákazu této činnosti. Na druhé straně je zapotřebí pochopit původní důvody, které vedly chovatele psů k tomuto počínání. Zprvu to vůbec nebyla otázka módy, která nutí chovatele k opatřením, jimiž by dosáhli určitého vzhledu, a tedy i ocenění ve výstavním kruhu. Mnohá plemena španělů, kterým se ocas pravidelně částečně krátí kvůli elegantnímu vzhledu, by patrně s celým, dobře osrstěným ocasem vypadala mnohem lépe, aspoň podle mého oka. Avšak v mnoha případech má úprava tvaru ocasu přistřihováním velmi praktické důvody.

Jednou z příčin kupírování ocasu je bezpečnost, podobně jako původní krácení uší u strážních psů. Uvědomte si, že právě ocas je orgán, který umožňuje zločinci nebo nežádoucí osobě pevně přidržet psa, bránit mu v činnosti, a tak se zachránit před jeho zuby. Proto se u strážních plemen přistřihovaly ocasy velmi krátce, aby se vyloučila tato možnost. Ovšem většina psů není kupírována z tohoto důvodu. Částečné nebo úplné přistřihování ocasu se provádí u více než padesáti plemen. U mnoha loveckých psů je tato procedura ochranou proti poškození ocasu. Poranění ocasu je běžné u plemen, která se musí prodírat hustou vegetací, trním nebo skalnatým terénem. Ocasy rychle kmitající ze strany na stranu často narazí na překážku, zlomí se nebo poraní, což je velice bolestivé, těžko se ošetřuje a nakonec se leckdy musí ocas dospělého psa amputovat, což je mnohem těžší operace než kupírování štěněte. Přistřižení exponované části ocasu riziko velmi snižuje.

Racionální důvody kupírování těchto psů potvrdila studia prováděná švédskou organizací chovatelů německých krátkosrstých ohařů. Po roce 1989, kdy bylo ve Švédsku zakázáno kupírování ocasu, nápadně vzrostl počet poranění zaznamenaných u tohoto plemene. V roce 1991 tato organizace zkontrolovala 191 ohařů s nekupírovaným ocasem, kteří byli v době výzkumu staří 24-30 měsíců. Překvapujících 51 procent těchto psů mělo poranění tak závažná, že si vyžádala lékařské ošetření. Výskyt a vážnost těchto poranění závisela na dvou faktorech. Výzkumníci hodnotili živost psů a pohyblivost jejich ocasů jako jeden činitel. Předpokládali, že důležité je i to, nakolik je pes používán k lovu a terén, v němž se obvykle pohybuje. Psi pracující v křovinatém, lesnatém nebo skalnatém terénu utrpěli zranění ocasu mnohem častěji než psi pracující v bažinách nebo v travnatých rovinách. Psi se silnějším, dobře osvaleným ocasem, jako třeba labradoři, se nekupírují, a přesto jen zřídka utrpí poranění. Naproti tomu u jiných plemen, jako je třeba vizsla, je dolní část ocasu dosti silná, kdežto špička se často obrací vzhůru, takže se mnohem snadněji zachytí za větve nebo překážky a má málo tuku a svalstva na ochranu proti křovinám a skalám. Proto se u tohoto plemene ocas krátí o třetinu celkové délky.

I když chápu praktický význam přistřihování ocasu, tvrdím, že kupírování výrazně omezuje používání signálů a následkem toho zhoršuje jednu z možností dorozumění mezi psy. Uvedu několik údajů a jednu historku, která můj názor podpoří. Během jedné studie jsme pozorovali psy pobíhající ve vyhrazené části městského parku, kde mohli být bez vodítka. Zaznamenali jsme 431 setkání mezi psy. Většinou (382 neboli 88 procent) to byla typická psí setkání, často provázená hrou, včetně obvyklých honiček. Zbývajících 49 setkání obsahovalo prvky agrese, bud' ze strany jednoho, nebo více psů. Mohlo to být mírné chňapání a vrčení bez fyzického kontaktu, ale i fyzické napadení, při němž tekla krev. Psy jsme dělili jednoduše podle toho, zda byli bezocasí (většinou kupírovaní) nebo měli ocas (byli nekupírovaní nebo jen částečně kupírovaní). Jako bezocasé psy jsme řadili ty, jejichž ocas měřil 15 cm nebo méně (vyřadili jsme samozřejmě malé domácí mazlíčky). Poměr psů s ocasem byl v tomto vzorku podstatně vyšší, tvořil 76 procent, kdežto 24 procent bylo bez ocasu. Ovšem když jsme se podívali na incidenty s agresí, ve 26 případech (tedy 53 procentech) byli účastníky těchto incidentů psi kupírovaní. Naproti tomu u psů, kteří měli ocasy dlouhé nebo jen mírně zkrácené, se vyskytlo pouze 12 incidentů (24 procent). Z toho je vidět, že psi se zkráceným nebo chybějícím ocasem se dostávají dvakrát častěji do nepříznivých situací než psi s dlouhým, dobře viditelným ocasem. Jednou z příčin, i když ne hlavní, může být nezřetelnost nebo nepřítomnost signálů ocasem, které bývají mírumilovné a brání konfrontaci.

Příhoda o kupírování ocasů se týká labradorského retrívra jménem Transit. Byl to typický představitel svého plemene, s přátelským postojem k životu. Byl vůči lidem velmi roztomilý a s jinými psy se dobře snášel. Jeho majitel Mark ho často bral do blízkého parku, kde byla ohražená plocha pro psy bez vodítka. Mark mi říkal, že Transit nikdy neměl žádná nedorozumění ani se nechoval agresivně vůči jiným psům, kteří sem chodili. Jednoho dne tento šťastný černý pes utrpěl zranění, připletl se ke dveřím garáže, které se automaticky zavíraly. Následkem byl těžce poraněný ocas. Když Transita dovezli k veterináři, ten zjistil, že jedinou možností je amputovat ocas celý, až na pahýlek měřící asi 3 cm. Transit se dokonale uzdravil, a protože labradoři jsou velmi přizpůsobiví (to je ostatně řadí mezi deset nejpopulárnějších plemen), jeho osobnost se ani v nejmenším nezměnila, alespoň podle úsudku lidí. Ovšem Mark zjistil, že psi nyní reagovali na Transita jinak. Když se setkal s neznámým psem, trvalo mnohem déle, než proběhl celý seznamovací rituál; během tří měsíců se třikrát Transit vracel z parku poraněn, po chňapnutí nebo rvačce. Ve všech případech útok zahájil druhý pes. Bylo to proto, že Transit pozbyl jakési přesnosti v dorozumívání? Protože se již nemohl vyjadřovat ocasem, nebyl s to vysílat jasné, mírumilovné a přátelské signály jako dříve?

Přestože tyto údaje a příběh se mohou vysvětlit jinak, a přestože tu mohly sehrát svou roli i jiné faktory, nejen kupírování ocasu, nutí mne to k zamyšlení. Uznávám bezpečnostní důvody pro kupírování, ale zdůrazňuji, že snižuje schopnost dorozumívání psů, což je podle mého názoru velmi významné. Přesto je čas hledat kompromis v tomto sporu. Pravděpodobně je čas schválit částečné kupírování, odstranění té části ocasu (obvykle špičky), která bývá nejčastěji poraněna, ale ponechat větší část ocasu potřebnou pro komunikaci mezi psy. Zdá se mi, že jak údaje, tak příhoda, kterou jsem uvedl, mluví pro to. Naneštěstí pochybuji o tom, že se tato myšlenka ujme. Odpůrci kupírování považují odstranění jakékoliv části ocasu za zmrzačení psa, kdežto jeho zastánci neváhají ani před úplným odstraněním ocasu s ohledem na bezpečnost pracovních psů. Jiné řešení problému by vyžadovalo mnohem víc času a tvořivé práce, ale odstranilo by ho docela. Proč nevyšlechtit lovecké psy se silnějšími ocasy a strážní psy s ocasy vrozeně zkrácenými? To by bylo možné. Máme plemena se všemi typy těchto znaků. Můžeme také docílit určitého uvolnění některých standardů plemen nebo využít určitý stupeň křížení k podpoření změn, které by byly vhodné. Ovšem bojím se, že milovníci psů nepřistoupí na takové úpravy, takže si myslím, že toto řešení sotva bude přijato. Takže kdybych měl ohon nepotlačený vývojovým procesem, nosil bych ho pěkně nízko mezi nohama a příliš bych jím nemával. To by bylo přesné vyjádření mého emocionálního stavu, pokud jde o problém kupírování ocasu.

O autorovi

Stanley Coren se narodil v roce 1942 v Philiadelphii. Má bakalářský titul v oboru psychologie na University of Pennsylvania a doktorát v oboru psychologie ze Stanford Univerzity. V současné době je profesorem na katedře psychologie a ředitelem laboratoře pro výzkum lidské neuropsychologie.

Kromě toho je celý jeho život spjatý se psy. V současné době žije se starou Kavalír King Charles španělkou  Banshee, Nova Scotia Duck Tolling Retriever, jménem Dancer, mladým beaglem Darbym a kočkou Loki, která ale ve skutečnosti patří jeho ženě Joan.

Kromě studia psího chování a psaní knih o psech, je také instruktorem výcviku v poslušnosti/obedience psa ve Vancouverském klubu. Pod záštitou kanadského Kennel Clubu se také s několika svými psy zúčastnil soutěží v poslušnosti a získal řadu pěkných ocenění.  Podílel se na tvorbě choreografií pro týmy uvedené v prvních dvou letech ve Freestyle soutěži v Kanadě. Je zastáncem PEAC, podílí se aktivně na pomoci psů bez domova.

Díky svému bezprostřednímu a příjemnému stylu jednání s lidmi se stal velice populární v médiích. Kromě vlastního televizního programu s názvem "Good Dog!" poskytl řadu rozhovorů, a byl zván do mnoha pořadů: Good Morning America, NBC Today Show, CNN News, ABC National New…

Publikoval více než 300 článků, včetně výzkumných zpráv v respektovaných vědeckých časopisech, napsal 14 knih a monografií pro studenty, získal řadu ocenění za výzkum, a jeho přínos vědě byl uznán řadou významných vědeckých organizací. Je pravidelným přispěvatelem různých časopisů o psech: Modern Dog, AnimalSense…

V posledních letech se zabýval zejména zkoumáním vztahu člověka a psa z neurologického hlediska.

Poruchy u psů

Psi různých plemen byli našimi společníky, přáteli, ochránci a hlavně pomocníky po tisíce let. Mnoho majitelů psích jedinců, ať už s průkazem původu nebo bez průkazu původu zahrnuje své miláčky velkou láskou ba až s přehnanou péčí nemluvě o tom, že své psy obarvují, oblékají, střídají každou chvíli různé značky těch nejlepších krmiv, vozí je v kárkách apod. Mnoho lidí zapomíná, že ať je to náš např. york nebo cane corso, vždy se jedná o psa. Stále více lidí si vybírá psa jen podle toho jak se mu líbí a jen malé procento si i nadále zjistí objektivní informace o historii vybraného psa a hlavně i to co obnáší chov takového plemene. Pes je sociální tvor. To znamená živé zvíře, které má své přírodní pudy, které z nich žádná lidská bytost nedostane i kdyby se rozkrájela. Mnoho majitelů psů se dopouští zásadní chyby a to v polidšťováním svého psa a vkládání mu jistých lidských vlastností.  Pes se řídí pouze svými instinkty, pes žije okamžikem a ne minulostí nebo budoucností! Život se psem staví člověka před mnohé problémy a nesnadno řešitelné otázky.

Pes žije v lidském světě a většinou podle lidských pravidel, proto je důležité naučit našeho psa spokojeně žít v naší lidské smečce a to nejen v kruhu rodinném, ale i mimo teritoriální území našeho psa. Ne, každý má rád zvířata a my jim tento názor nemůžeme vymlouvat, my se musíme chovat naopak tak, aby i tito lidé viděli, že správně vedený pes dokáže být dobrým a nekonfliktním společníkem pro širokou veřejnost. Tím uděláme obrovskou prezentaci nám všem pejskařům i u neodborné veřejnosti. Proč se s někým hádat, když jsme zajisté v něčem udělali chybu my? Měli jsme svého psa na vodítku? Umí náš pes přivolání? Nosí náhubek? Uklízíme po našem psovi..?

Musíme si uvědomit, že náš pes instinktivně ví, jak žít jako pes, ale psí pravidla jsou zcela odlišná od lidských pravidel a v tom začíná být problém pro některé majitele psů. Hlavní úkol majitele psa je, naučit psa žít v lidské společnosti v bezkonfliktním soužití. Dalším úkolem je se svým psem začít systematicky pracovat. Aktivit je mnoho. Máte na výběr např. sportovní kynologie dle národního a mezinárodního zkušebního řádu, agility, flyball, frisbee, bull sporty, dogtreking,mushing, výstavy apod.  Majitel psa by neměl být líný, ale měl by umět zaměstnávat svého psa podle vrozených dispozic daného plemene. Každý pes by měl mít bez diskuze naprostou ovladatelnost! K tomu všemu Vám napomohou i kynologičtí odborníci, kteří Vás nasměrují tím správným směrem.

Abyste mohli svého psa vychovávat, musíte vědět, jak pes myslí a proč se zrovna chová tak jak se chová. Psi, stejně jako my lidé žijí  v sociálních skupinách. Pro své fyzické a psychické zdraví je pro ně nezbytný pohyb, místo na odpočinek, kvalitní výživa a ošetřování včetně pravidelné veterinární péče. V lidské smečce by měl pes vědět kam patří, jaké je jeho místo v hierarchii a podle toho se k němu také chovat, to znamená, být důsledný, vytrvalý, spravedlivý. Lehce se to řekne, težko se to pak uvádí v praxi. Pak může následovat vyvolání nebezpečných a nepříjemných situací a proto je důležité v případě zjištění nějakých výchovných nebo abnormálních výkyvů v chování psa vyhledat ihned odbornou pomoc.

Výživa psa

O problému správné výživy psa se zmiňuji u svých klientů neustále. Špatný výživový program psa má kauzální vliv na psí chování. Je to dáno tím, že se neustále mění životní styl a životní trendy. Ze všech stran nás bombardují reklamní akce, že jejich krmivo je to nej… apod. Skoro všichni chtějí pro svého psa to nejlepší, za málo peněz a za co nejmíň práce. Skoro 95% tzv. plnohodnotných krmiv, které jsou k dostání v ČR, jsou nevyhovující pro dlouhodobější výživu psa. Proč nekrmí šelmy v ZOO granulovanou stravou? Protože by se nedoplatili veterináře. Úhyn by byl min 90% a to si ZOO nemůže dovolit, proto volí krmnou dávku, která je danému zvířeti přirozená. Jen většina majitelé psů a koček jsou pohodlní a krmí svá zvířata dle trendu / míchají a střídají různé druhy značek granulovaných krmiv, míchají granulované krmivo s vařeným nebo konzervovaným krmivem apod. – tím vším si zadělávají na to, že budou v brzké době vyhazovat ze své kapsy dost peněz za následnou veterinární péči a jejich miláček nebude v dobré fyzické ani psychické kondici. Psí potravu zasáhly revoluční změny a komerční výroba krmiva pro psy představuje mnohamilionový trh a to včetně různých psích pamlsků, doplňků výživy apod. Pes Vám neřekne, že ho po určitém druhu krmiva – pamlsku bolí hlava, žaludek apod. Mám zjištěno, že pes na granulované stravě má jiné / horší / povahové schopnosti než pes krmený masem. Psi krmeni granulovanou stravou jsou více uštěkaný, více nervóznější apod.

Mnoho psů má díky granulované stravě mnoho zdravotních problémů, které se po čase přemění na psychické problémy.

Chyby ve výchově psa

V České republice žije více než 2 miliony psů. Kolik jich je vychovaných a kolik ne, to nikdo neví. Taková studie by byla jistě zajímavá, ale těžce realizovatelná. Výchova je jednou z nejdůležitějších věcí v životě psa. Správně vychovaný pes nemá problémy s okolím a majitel může být na takového psa patřičně hrdý.

Co když se ale pes nechová tak jak má? Kňučí, kouše, trhá, utíká, dožaduje se jídla u stolu apod.? Náprava takového psa není tak obtížná, jak by se mohlo zdát. Větší problém je většinou s majitelem, který si nechce nebo neumí přiznat, že udělal ve výchově svého psa chybu. Těm, co si chybu přiznají a snaží se ji napravit, jde pomoci velmi snadno pár radami. Bohužel se najdou i takoví lidé, kteří si myslí že jejich pes je dokonalý, i když návštěvě rozkouše boty a počůrá kalhoty. S takovými lidmi sice nic neuděláme, ale pro ty, kteří ví, že jejich pes není dokonalý a chtějí to napravit, mám pár rad. Chybou v chování je například to, když pes neustále štěká, do všeho kouše, nepřijde na přivolání, škemrá u stolu, neumí chodit na vodítku a při příchodu domů na nás skáče.

Cvičení je zábava

Psa se dá naučit téměř čemukoliv, pokud to bude brát jako hru.

Musí to nejen bavit jeho, ale i vás. Pokud z vás vyzařuje pozitivní energie, pes to cítí a povely bude vykonávat radostněji.

Pozor ale musíme začít dávat, jestliže pes začne odmítat cviky provádět. Je to povahou psa nebo únavou? Nejlepší je cvičit krátce a intenzivně než dlouze. Nesmíme psa přetěžovat, jinak ho přestane cvičení bavit.

Základem pro převýchovu či odnaučení nežádoucího chování je umět to psovi sdělit. Pokud pro pochvalu a trest používá každý člen rodiny jiný tón hlasu, je to špatně a pes se to takhle neodnaučí. Nejprve se tedy musí celá rodina domluvit, jak „to“ budou psovi říkat. A také se musí domluvit, co psa chtějí odnaučit. Když rodiče zakáží psovi lézt do postele a děti ho tam budou vesele tahat dál, pes bude zmatený a nebude vědět co má dělat. Dále by se měla celá rodina domluvit na tom, jaký povel budou na co používat.

Když pes nepřiběhne na přivolání

Voláte desetkrát „ke mně“ a pes stále nic? Proč si kazit povel když víte, že pes stejně nepřijde?
Nejlepší je začít s nácvikem doma a až pak pokračovat ve výcviku venku.
K tomu, abych naučila psa lépe povel „ke mně“ se mi osvědčila dlouhá šňůra, tzv. stopovací vodítko nebo lonžka. Její délka je nejlepší min. 10 metrů. Pro menší plemena psů dobře poslouží i prádelní šňůra opatřená karabinou. Dlouhá může být podle vašich představ. Psa si připnu na lonžku a nechám ho odběhnout. Po zavolání „ke mně“ jemně škubnu lonžkou směrem k sobě.

Pokud se pes otočil a váhá nebo se přímo rozběhl k vám, chvalte ho. Po přiběhnutí k vám psa hodně pochvalte a odměňte ho třeba pamlskem. Pokud nepřiběhl, jednoduše si ho přitáhněte. Pes pak už pochopí, co po něm chcete.
Dalším způsobem jak psa naučit přivolání je, že mu v nestřeženém okamžiku utečete. Pokud pes odběhl a na přivolání nereaguje, prostě se otočte a jděte pryč. Pes si vás utéct nenechá, a tak jakmile přijde k vám, pochvalte ho. Mnoho lidí dělá chybu v tom, že psa po příchodu pokárá, což si vlastně pes spojí jako přiběhnutí = trest.

Pojídání výkalů a dalších předmětů

Pojídání výkalů může mít velmi mnoho příčin. Tento jev pozorujeme u dnešní populace psů poměrně často. Existuje několik vysvětlení, proč to psi dělají, ale žádné z nich nebylo dosud zcela prokázáno. Pojídání výkalů je časté, pokud strava psa není dostatečně kvalitní. U štěňat slouží toto chování k vybudování vlastní střevní mikroflóry. Existují také onemocnění, která mohou vést k pojídání výkalů, je to například nedostatečná funkce slinivky břišní nebo silné začervení. Někteří citově zanedbávaní psi požírají výkaly, aby upoutali pozornost svého majitele. Pojídání výkalů budeme psa odnaučovat velmi těžko. Může pomoci, když trus posypeme velmi ostrým kořením, např. cayenským pepřem, aby ho to pro příště odradilo.

Pokud pes požírá kameny nebo jiné předměty, je to velmi nebezpečné. Proto musíme být ve střehu a pokárat ho, pokud ho přistihneme, jak se snaží do sebe něco nasoukat. Jednou z příčin tohoto chování může být nedostatek pevnější potravy, další možností je, že chce upoutat vaši pozornost. Pokud štěně začne požírat kameny, přitáhne větší pozornost, než kdyby nic nedělalo. Zkuste se tedy svému štěněti víc věnovat.

Utíkání

Příčin proč pes utíká může být mnoho, nejpravděpodobnější je ale to, že pes nemá dostatek pohybu a možností se vydovádět. Proč ho musíme na procházce vodit jen na vodítku, když by se mohl proběhnout i volně? Volte ovšem místa vhodná pro psy, ve městě najděte místo, kde je volný pohyb psů povolen. Vyvarujte se míst, kde psovi hrozí nebezpečí v podobě jedoucích aut atd. V přírodě zase hrozí jiné nebezpečí – divoká zvěř, za kterou může pes utéct, když bude následovat své lovecké instinkty. Pokud máte obavy, že vám pes uteče, je dobré mít ho neustále na lonžce, dokud nebude 100% zvládat povel „ke mně“ V případě, že se snaží utéct, máte možnost šňůru přišlápnout. Základem ale zůstává pořádně nacvičit přivolání.

Škemrání u stolu

I když škemrání u stolu někomu nevadí, tak pro většinu lidí je tento zlozvyk opravdu nepříjemný. Chceme se v klidu najíst, když v tom pes přijde a začne žebrat. V lepším případě jen kouká a pokládá hlavu na klín. V horším případě začne kňučet a vyskakovat na nás či dokonce na stůl. Takhle teda ne! Pes musí mít jasně vymezené místo, kde dostává potravu. A to se musí dodržovat. A nemůžete se …vymlouvat na to, že přece tak krásně koukal.
Pokud na vás pes vyskočí, je jednodušší psa rukou stlačit a říct mu „fuj“ či „nesmíš.“ Opět se musí dodržovat pravidlo o důslednosti celé rodiny. Pokud psovi nic od stolu nedáváte a pak zjistíte, že ostatní členové rodiny psovi tajně něco podstrkují, je celé učení k ničemu.

Olizování

U olizování opět platí, že ne každému majiteli psa olizování vadí. Když vás olízne malý pes, je to ještě přijatelné, ale pokud na vás skočí a oblízne vás nějaký cizí psí obr, je to jistě velmi nepříjemné. Když nechceme, aby nás pes olizoval, musíme mu to zakazovat už od mládí. Většina lidí si ani neuvědomuje, že na nás pes může přenést nějakou infekci, zvlášť jestli si venku rád smlsne na nějaké smradlavé „pochoutce“.

Štěkání

Pokud pes na všechno za dveřmi v bytě neustále štěká, je to jeho přirozený pud, brání si své teritorium. Pokud ho to ale chcete odnaučit, musí to dělat vždy jen jeden člen domácnosti, nejlépe majitel psa. Pokud pes štěká a přidá se k němu celá rodina – nejdříve otec s hlasitým fuj, následně matka a děti, pes to bere jako povzbuzení pro to co dělá – štěkáte s ním. Takže bude stačit, když povely bude vydávat jen jeden člen domácnosti.

Kousání a ničení věcí

Rozkousání nových bačkor, v horším případě nové sedačky, je opravdu hodně nepříjemné. K přerušení nežádoucí činnosti používejte povely „fuj“ nebo „nesmíš“. Vystihněte okamžik, když psa při kousání nachytáte. Jasným a výrazným „fuj“štěněti sdělíte, že něco dělá špatně. Pokud mu dáte povel „fuj“ a štěně přestane do oné věci kousat, nesmíte zapomenout hodně ho pochválit. Pokud štěně kouše třeba jen do dřeva nebo jen do věcí z látek, zkuste mu z toho materiálu koupit hračky. Odnaučení kousání do věcí staršího psa je mnohdy …velmi složité. Zvlášť pokud ničí věci v době vaší nepřítomnosti a vy ho při činu nemůžete nachytat. Nejspíš to dělá, když je doma sám, nudí se a stýská se mu. Proto psa před odchodem do práce pořádně vyvenčete, aby se unavil a prospal dobu, po kterou bude sám. Jděte s ním na delší procházku, házejte mu míček atd. Doma mu nechte hračky a něco na žvýkání (např. buvolí kost). A pro jistotu odkliďte věci, které by mohli být pro psa nebezpečné. Když přijdete domů a zjistíte, že pes nic nezničil, hodně ho pochvalte, jak byl hodný.

Čůrání doma

Vykoná štěně svou potřebu vždy někde jinde než na určeném místě? Důvodem, proč to dělá, může být opět upoutání pozornosti. Spíše to však bude tím, že štěně nepochopilo, kam má chodit vykonávat potřebu. Strkání čumáku do loužičky je pro psa traumatické a především to nefunguje. Takže pokud štěně vykoná potřebu někde jinde než mělo, vezmeme ho k tomu místu, ukážeme prstem na ono místo a štěněti důrazně řekneme „fuj“, „nesmíš“ apod. Pak vezmeme hadr nebo kus novin, do loužičky to namočíme a odneseme na místo, kde chceme, aby pes vykonával potřebu. Tam mu to znovu ukážeme. Pokud štěně pochopí, máme vyhráno. Lepší variantou ale bude učit štěně čůrat rovnou venku. Štěně bereme ven hned po probuzení, před a po jídle, před spaním a taky vždy, když bude neklidné. Když se vyčůrá venku, hodně ho pochválíme a odměníme ho pamlskem. Štěně si tak spojí vykonání potřeby s trávníkem venku a později se samo začne dožadovat vypuštění ven. Pokud to ale zanedbáte a psa ven nepustíte, ten následně vykoná potřebu doma a vy ho pokáráte, je to špatně. Štěně bude zmatené, ale na vině jste vy. Pes se dožadoval vypuštění ven, aby mohl vykonat potřebu, a když mu nezbyla jiná možnost, vykonal ji doma.

Sportovní kynologie

Kynologie

VII. ohaři

Standard FCI	Zkratka	Český název	Originální název
002	AS	Anglický setr	English Setter
177	AO	Ariegský ohař krátkosrstý	Braque d Ariége
180	BA	Auvergneský ohař krátkosrstý	Braque d Auvergne
179	BOH	Bourbonský ohař krátkosrstý	Braque du Bourbonnais
095	EB	Bretaňský ohař dlouhosrstý	Epagneul Breton
245	CF	Český fousek	Český fousek
281	DKO	Dánský ohař krátkosrstý	Gammel Dansk Honsehund
114	EPA	Dlouhosrstý ohař z Pont-Audemer	Epagneul de Pont-Audemer
224	DPH	Drentsche Patrisijshond	Drentsche Patrisijshond
175	EF	Francouzský ohař dlouhosrstý	Epagneul Francais
133	BRF	Francouzský ohař krátkosrstý gaskoň.typu	Braque Francais Type Gascogne
134	BFP	Francouzský ohař krátkosrstý pyren.typu	Braque Francais Type Pyrénées
222	STA	Frízský ohař (Stabyhoun)	Friesischer Vorstehhund (Stabyhoun)
006	GS	Gordonsetr	Gordon Setter
107		Griffon d Arrét á Poil Dur	Griffon d Arrét á Poil Dur
330	RWS	Irský červenobílý setr	Irish Red & White Setter
120	IS	Irský setr	Irish Red Setter
202	IO	Italský ohař	Bracco Italiano
165	SPI	Italský spinone	Spinone Italiano
239	MOD	Maďarský ohař drátosrstý	Drotzörü Magyar Vizsla
057	MOK	Maďarský ohař krátkosrstý	Rövidszörü Magyar Viszla
102	MMO	Malý münsterlandský ohař	Kleiner Münsterländer Vorstehhund
106	MPO	Modrý pikardský ohař dlouhosrstý	Epagneul Bleu de Picardie
117	DO	Německý ohař dlouhosrstý	Deutscher Langhaariger Vorstehhund
098	NDO	Německý ohař drátosrstý	Deutscher Drahthaariger Vorstehhund
119	KO	Německý ohař krátkosrstý	Deutscher Kurzhaariger Vorstehhund
232	NOO	Německý ohař ostnosrstý	Deutscher Stichelhaariger Vorstehhund
108	PDO	Pikardský ohař dlouhosrstý	Epagneul Picard
001	POI	Pointer	English Pointer
187	POH	Portugalský ohař	Perdiguero Portugués
216	PP	Pudlpointr	Pudelpointer
115		Saint-Germainský ohař krátkosrstý	Braque Saint-Germain
320	SHO	Slovenský ohař hrubosrstý	Slovenský hrubosrstý stavač
118	VMO	Velký münsterlandský ohař	Grosser Münsterländer Vorstehhund
099	VO	Výmarský ohař	Weimaraner
099	VOD	Výmarský ohař dlouhosrstý	Weimaraner – Langhaar
099	VOK	Výmarský ohař krátkosrstý	Weimaraner – Kurzhaar

Poslušnost

Poslušnost sama o sobě je u psa nejdůležitější. Bez toho, aby k vám pes uměl na povel přiběhnout se dnes neobejde nikdo, kdo vlastní psa jakéhokoliv plemene. Nejhorší však je, když máte psa, který má tendenci utíkat za zvěří, často vyvolává konflikty mezi psy nebo lidmi. Takový pes, když neposlechne na povel „ke mě“ , je jako divoká zvěř.

Stopa – pachové práce

Délku stopy, tvar stopy, terén a počet předmětů na ní umístěných určuje rozhodčí ve shodě s podmínkami zkoušky. Předměty na stopu musí být z textilního nebo jiného materiálu, avšak nesmí být z kovu či skla. Po položení stopy má kladeč stopy plánek, na němž jsou základní informace.

Pokud pes zachytí danou stopu, psovod jej vypouští na celé stopovací vodítko. Když pes nalezne předmět, tak jde psovod ke psu a zvedne předmět nad hlavu.

Obrana

Obrana je jedna z disciplín ve sportovní kynologii. Při obraně musí pes poslouchat psovoda na slovo. Nejlepší začátky jsou na cvičišti, kde jste se svým psem jako psovod a máte vedený výcvik za přítomnosti kynologa a figuranta.

Již od útlého věku vašeho psa v něm vyvolávejte lovecké pudy, hrajte si s ním tak, že se s ním budete o něco přetahovat a když se s vámi přetahovat bude, dávejte mu povel „drž“.

Postup a informace:

• odhalení pomocníka – průzkum terénu, vyštěkání pomocníka
• zajištění pomocníka – prohlídka pomocníka a jeho výslech
• ochrana psovoda – přepadení psovoda při výslechu, ovladatelnost psa (pouštění)
• samostatná činnost psa – zadržení pomocníka (hladké 50 kroků) , ovladatelnost psa (pouštění)
• odolnost psa – útok na psa se 2 údery po zákusu, ovladatelnost psa (pouštění)

Prohlídka – psa odložíte a půjdete odzbrojit figuranta, odeberete mu obušek.

Hladké zadržení

– figurant odbíhá a jakmile je dostatečně vzdálený od vás, dáte psovi povel „zadrž“ a na tento povel pes vybíhá. Pes figuranta zadrží a na povel „pusť“ ho zase pustí a sedí u něj.

Protiútok

– je takový psychický nátlak na psa, který je u psovoda a figurant běží s obuškem proti nim, zkouší se tak, zda se pes nebojí.

Pracovní plemena

• kelpie
• groenendal
• lakenois
• malinois
• tervueren
• německý ovčák
• border collie
• knírač střední
• bearded collie
• chodský pes
• berger de Beauce
• berger de Brie
• berger de Picard
• berger de Pyrenees
• Austral. cattle dog
• bouvier des Ardennes
• bouvier des Flanders
• československý vlčák
• novofundlandský pes
• americký stafordšírský terrier
• dobrman
• velký knírač
• německý boxer
• rottweiler
• Anatol.salaš.pes
• hovawar
• erdel terrier
• černý terier
• pyrenejský ovčák
• holandský ovčák
• americkokanadský bílý ovčák
  
  
  
  

  Přivolání – základ poslušného psa

  Základem výchovy u psa je řádný výcvik, ale úplným základem je přivolání. Pokud netrénujete přivolání jako první fázi výcviku, nemůžete pokračovat základními povely, protože se s pejskem „nedorozumíte“, protože jej k sobě nijak nepřivoláte.
  Začít je dobré už od prvního dne, co si psa přivezete domů. Pejsek se postupně musí naučit na jméno a následně na přivolání – povel „ke mně“.
  Když je pejsek ještě malý, je třeba dbát na důslednost, co smí a co ne a také je třeba ho naučit základním hygienickým návykům. Toto je kapitola sama o sobě, spousta lidí a nových pejskařů toto řeší, ale je to jen o důslednosti a správném načasování.
  První krůčky s přivoláním je dobré učit, jak jsme již zmiňovali, od prvopočátku. Jdete se psem ven, učíte jej současně na vodítko a obojek a zároveň jej zabavíte, aby se nedrbal (spousta psů si drbe obojek). Zabavte jej nejlépe hrou – uzlíkem, míčkem, nějakou oblíbenou hračkou. Pejsek se trošku vzdálí, tak na něj zavolejte jménem. Neztrácejte naděje, protože pejsek sice neuposlechne ihned, chvíli trvá, než si na jméno navykne, ale jakmile zavoláte jménem, přidejte k tomu ještě radostným tónem slova jako: „honem poběž“ apod., abyste psa navnadili.
  Jakmile se pejsek rozběhne k vám, odměňte ho pamlsky (dávají se psí piškoty, sušené maso, …) a pak zase můžete pejska zabavit hrou. Opakování je matka moudrosti, takže jednoho dne se pejsek přivolání naučí jako nic. Ovšem toto je povel, který se musí upevňovat a nikdy z něj nesmíte polevit. Zdokonalujte přivolání neustále, pejsek pak postupně bude přecházet do puberty a to bude teprve „boj“. Neustálé utíkání za ostatními psi a nedej bože utíkání ze zahrady či bytu může být na denním pořádku!

Shrnutí:

1. pejska učíme na jméno od prvního dne, co si jej přivezeme domů

1. navykáme postupně na obojek a vodítko

1. při každém venčení pejska učíme přivolání i s říkáním jeho jména

1. přivolání se učí a opakuje neustále – opakování je matka moudrosti

1. když máte pejska v pubertě nebo jakéhokoliv pejska, který neovládá přivolání na 100%, opatříme si stopovací vodítko