Chceš-li být jeden den št'asten, kup si víno a pozvi přátele.
Chceš-li být dva dny št'asten, ožeň se.
Chceš-li být št'asten celý život, chovej psy.

Pes je nejlepším přítelem člověka ,
mnozí lidé jsou však nejhorším údělem psa,
neboť mu odpírají svobodu.

Maďarský ohař krátkosrstý

(Viszla)
„Ohař je lovec tělem i duší, zvláště lehce si uloví naše srdce!"

Charakter plemene

Maďarský ohař je velmi živý a veselý pes a plný chuti do života. Má přítulnou povahu a doslova nesnáší hrubé zacházení. Nesmí být bázlivý a už vůbec ne agresivní. Velice dobře se snáší s dětmi a miluje celou rodinu. I přes jeho značný temperament je dobře cvičitelný avelmi vyrovnaný. To znamená, že dobrý pes chápe svou pozici a svého majitele následuje a neustále s ním udržuje kontakt, což je pro tyto psy typické. Zároveň má vysoké pracovní nasazení a rozhodně se nebude chtít celý den nudit někde v koutě. Plemeno vyniká předevšímv praktických loveckých disciplínách, což je vzhledem k jeho původu, pochopitelné. Pohybuje se výborně na poli, v lese i ve vodě. Skvěle zvládá obtížné povětrnostní podmínky a náročný terén. Je výborný stopař, má pevné vystavování, vynikající vlohy propřinášení a cílevědomé sledování stopy na vodě. Nesmí projevovat bázlivost po výstřelu, strach ze zvěře, absenci vloh k vystavování a přinášení a nechuť k vodní práci.

Popis maďarského ohaře

Kohoutková výška psa činí 58 až 64 cm, feny 54 až 60 cm. Statická a dynamická vyrovnanost a symetrie jsou ale důležitější než v centimetrech naměřená výška. Váha maďarského ohaře se pohybuje mezi 22 až 30 kg. Tělo psa je pokryto krátkou a hustou srstí bez podsady. Má být tvrdá. Vyskytují se různé odstíny žemlové barvy. Červené, hnědavé nebo vybledlé barevné tóny jsou nežádoucí. Menší bílé skvrny jsou povoleny. Barva pysků a očních víček má být stejná, jako barva nosu.

Celkově působí pes velice lehce a elegantně. Pes má vyzařovat krásu a sílu. Tělo je velice svalnaté a suché. Typickým pohybem je prostorný a elegantní klus. V zemích, kde není kupírování zákonem zakázáno, se s ohledem k loveckému využití ocas krátí o jednu čtvrtinu. Pokud není zkrácen, dosahuje až k hlezennímu kloubu, je zašpičatělý a dobře osrstěný. Existuje i vzácnějšímaďarský ohař drátosrstý, který je robustnější než krátkosrstý ohař. Srst drátosrstého ohaře je delší, velmi hustá a tvrdá.

Klasifikace FCI

Číslo standardu: č. 57/ 13. 09. 2000, země původu/patronát: Velká Británie, zařazení v FCI: FCI VII. Ohaři, sekce č. 1 Kontinentální ohaři, pracovní zkouška: ano, oficiální zkratka v ČR: MOK, názvy plemene:Maďarský ohař, Viszla, Hungarian Short-haired Pointing Dog.

Základní péče o psa

Přemýšleli jste o tom, jestli je možné chovat plemeno viszla v bytě? Ano je to možné, výborné povahové vlastnosti dovolují chovat toto čilé lovecké plemeno v bytě. Jedinou, ale o to náročnější podmínkou je dostatek pohybu a velká fyzická zátěž, kterou pes vyžaduje denně. Proto se velice hodí ke sportovcům, aktivním rodinám a příznivcům myslivosti. Uchovnění je podmíněné složením pracovní zkoušky.

Historie plemene maďarský ohař

Kořeny maďarských ohařů sahají tisíce let zpět, k původním maďarským slídičům. Docházelo k nekontrolovanému křížení s různými loveckými psy. V 15. - 16. stol. se tito psi křížili se žlutými tureckými rasami. V 19. stol. byli do plemena cíleně a postupně přikříženi: anglický pointer, anglický setr, německý krátkosrstý ohař a dokonce i hannoverský barvář. Díky tomu je dnes maďarský ohař výborné lovecké plemeno s mnoha výbornými vlastnostmi. Plemeno bylo uznáno FCI v roce 1936 a dnes je rozšířeno v Evropě i v USA.

FCI: Ohaři

Využití: Lovecká plemena

Velikost: Střední plemena

Původ plemene: Maďarsko

Výška v kohoutku: 53 - 64 cm

Hmotnost v dospělosti: 22 - 30

Věk: 11 - 14 let

Délka srsti: krátká

Péče o srst: nepravidelná

Vztah k dětem: velmi dobrý

Vztah k ost. zvířatum: velmi dobrý

Náročnost na výchovu: nenáročný

Náročnost na pohyb: velmi náročný

Vhodné prostředí: jakékoliv

Využití psa: společník, lovecký

Časová náročnost: půl dne

Německý ohař drátosrstý

(German Wirehaired Pointer, Deutsch Drahthaar)

Němečtí ohaři jsou velmi aktivní přátelé rodiny. Jejich povaha je klidná a vyrovnaná. Nejšťastnější jsou, když se mohou aktivně účastnit lovu nebo být se svým pánem v přírodě. Tento mnohoúčelový pes, který má rád práci ve vodě i na souši, je dokonalým honičem, barvářem, stavěčem a aportérem. Může pracovat ve vodě v každé roční době. Německý drátosrstý ohař je velmi dobrý ochránce majitele a jeho majetku. Rád pracuje po boku svého pána a také s ním a jeho rodinou rád tráví volný čas. Drátosrstý ohař je vhodný i k dětem. Stane se jejich nejlepším a nejvěrnějším kamarádem.

Historie plemene

Německý drátosrstý ohař vznikl v německých zemích za účelem vyšlechtit velmi odolného a výborného loveckého psa. Jeho praotci jsou francouzský grifon, pudlpointr a krátkosrstý a hrubosrstý ohař. Tato rasa byla poprvé uznána v Německu v roce 1870. A německý drátosrstýohař má svůj standart od roku 1924. Chová se v Evropě, USA, Kanadě a také v Rusku.

Charakter

Německý drátosrstý ohař je poslušný a oddaný pes, dobře si rozumí s dětmi. Práce je jeho koníček. A při ní je horlivý, energický. Ohař má vyrovnanou povahu. Je odolný vůči ranám z pistolí apod.. Jen tak něco ho nevyvede z rovnováhy. Drátosrstý německý ohař je rodinný pes s duchem lovce a ochranáře.

Popis

Německý drátosrstý ohař je větší ušlechtilý pes souměrné tělesné stavby. Hlava je suchá, výrazná, ani příliš lehká, ani těžká, s výraznými nadočnicovými oblouky a jen mírně spadajícími pysky. Oči má ohař středně velké. Uši středně dlouhé, vysoko a zeširoka nasazené, dole zaoblené, přiléhající k hlavě. Krk svalnatý, mírně klenutý. Tělo s pevným, nepříliš dlouhým hřbetem, širokými, mírně klenutými bedry a hlubším hrudníkem. Tělesná délka ohaře by neměla být o moc delší než kohoutková výška.

Končetiny má dlouhé a rovné. Ocas ohaře je vysoko nasazený, u kořene silný, středně dlouhý, krátí se asi na polovinu. V klidu dole, při pohybu vodorovný, při hledání se živě pohybuje. Srst je krátká, hustá a na dotek tvrdá. Barevné variace jsou: hnědé s malými bílými stříkanými odznaky na prsou nebo na nohou, hnědé bez odznaků, bělouš v různých odstínech s hnědou hlavou s hnědými plotnami nebo skvrnami. Tytéž kombinace jsou možné, i když méně obvyklé, i s černou barvou.

FCI: Ohaři

Využití: Lovecká plemena

Velikost: Velká plemena

Původ plemene: Německo

Výška v kohoutku: 57 - 68 cm

Hmotnost v dospělosti: 27 - 32

Věk: 12 - 14

Délka srsti: střední

Péče o srst: pravidelná

Vztah k dětem: velmi dobrý

Vztah k ost. zvířatum: velmi dobrý

Náročnost na výchovu: nenáročný

Náročnost na pohyb: náročný

Vhodné prostředí: předměstí, venkov

Využití psa: společník, lovecký

Výmarský ohař krátkosrstý

Povaha plemene

Výmarský ohař je vcelku přátelský a velice energický pes. Velice vhodný je pro lovecké využití, je proslavený svou ostražitostí, hbitostí a systematický vytrvalým hledáním. Přesto nepatří mezi psy s přehnaným temperamentem, pokud se mu dostane důsledného výcviku poslušnosti, popř. loveckého výcviku, nebývají s ním výrazné problémy. Výmarský krátkosrstý ohař se vyznačuje značnou inteligencí a chápavostí, někdy se však chová dominantně. Děti snáší dobře, ale měli bychom ho na ně zvykat už od štěněcího věku. Stejná zásada platí i pro ostatní psy a menší domácí zvířata, k cizím lidem se chová vyloženě nepřátelsky. I bez výcviku intuitivně brání svého pána a jeho rodinu, a to velmi odvážně. Výmarský krátkosrstý ohař je vhodný do jako domácí společník.

Popis výmarského ohaře

Výmarský krátkosrstý ohař je středně velký až velký pes silné tělesné stavby, osvaleného těla. Morda je dlouhá a z pohledu z boku působí až hranatě. Celkový vzhled je elegantní a aristokratický. Štěně má oči blankytně modré, postupně dostávají jantarovou, tmavou až světlou barvu. U tohoto plemene pozorujeme pohlavní dimorfismus. Uši jsou poměrně široké, vysoko nasazené a na spodní straně mírně zaoblené. Zbarvení srsti je stříbřitě šedé, šedobéžové, nebo myší šeď, uznávané jsou i přechody mezi těmito barvami. Hlava a uši bývají světlejší, na hřbetě se někdy táhne úhoří pruh. Bílé znaky jsou přípustné na hrudi a prstech. U krátkosrsté varianty je srst krátká, jemná a hustší, než u ostatních plemen krátkosrstých ohařů. Výška psů je 59 - 70 cm, u fen 57 - 65 cm. Váha se pohybuje kolem 25 - 30 kg.

Základní péče o psa

Srst výmarského ohaře nevyžaduje přílišnou péči.Zvýšenou pozornost věnujte možnostem pohybu. Pokud nemíníte se psem vyrážet na lov, poskytněte mu velmi časté procházky plné aktivit. Díky výbornému čichu a loveckým vlastnostem je výmarský ohař k lovu doslova předurčen. Talent projevuje také na přinášení nebo plavání. Pokud se necítíte na opravdu důsledný výcvik, radši psa vezměte na cvičiště. Výmarský krátkosrstý ohař je vhodný i jako služební pes, v USA je používán jako pes policejní.

Historie plemene výmarský ohař

Ani dnes není úplně jasné, odkud plemeno pochází. Někteří vědci se domnívají, že první výmarští ohaři mají domovinu ve Francii, německý kynolog Emil Ilgner však tvrdí, že předky tohoto elegantního a atraktivního psa musíme hledat v Čechách. První doložený výskytvýmarských ohařů je na dvoře velkovévody Karla Augusta z Výmaru, jehož smečku proslavili hlavně výjimečně hbití a silní stříbrošedí psi. Ti byli na výmarském dvoře dále čistokrevně chováni, nedošlo k žádným výrazným změnám v jejich charakteru ani vzhledu. První zmínky o cíleném chovu výmarských ohařů pocházejí z roku 1879, kdy se v Hannoveru konala oficiální mezinárodní výstava psů. Díky charakteristickému nadání pro práci na stopě, ostrost a ostražitost se výmarští ohaři začali používat i jako služební psi. Když byli roku 1929 dovezeni do Spojených států, ihned si získali sympatie a oblibu, dnes se tam nachází více jak tři čtvrtiny z celkového počtu psů tohoto plemene na světě. Výmarští ohaři jsou považováni za nejstarší německé honiče vůbec.

Pointr
(English Pointer)

Povaha plemene

Pointr je často přezdíván králem loveckých psů, ale je vhodný i jako rodinný přítel. Je to pes ušlechtilé, jemné a laskavé povahy. Svému pánovi je oddán a má pěkný vztah k dětem. Je inteligentní a lehce cvičitelný. Pointr je bystrý pes, který je ochotný plnit páníčkovy rozkazy, dobře si pamatuje a umí své schopnosti rozvíjet. Je výborný komunikativní kamarád a zábavný společník. Je přirozeně sebevědomý a nebojácný, není agresivní. Jako lovecký pes se pointr projevuje mimořádně citlivými smysly, rychle reaguje na zápach. Je velmi rychlý, hbitý, neúnavný a temperamentní. Výborně si vede i na nejrůznějších psích soutěžích, vévodí v polním hledání. Při mimoloveckých aktivitách je skvělý v agility a svou povahou je vhodný na canisterapii. Pointr se průměrně dožívá 13 až 14 let.

Popis pointra

Pointr je vyváženě stavěný elegantní hladkosrstý ohař, který zaujme hrdým a ušlechtilým držením těla. V kohoutku měří 63 až 69 cm, fena 61 až 66 cm. Váží mezi 20 až 30 kg. Tělo je kvadratického formátu, s hlubokým hrudníkem, krátkým a silným hřbetem. Končetiny jsou rovné, zadní hodně osvalené. Ocas je středně dlouhý, na konci se zužuje, je nesený horizontálně. Krk je dlouhý a svalnatý. Hlava má přiměřeně velkou mozkovnu i čenich. Stop je výrazný, linie nosu prohnutá. Oči má středně velké, hnědé, dodávající mu inteligentní bystrý výraz. Uši jsou vysoko nasazené a přiléhající k lícím. Srst má pointr krátkou, hladkou a pěkně lesklou. Zbarvení je povoleno jednobarevné - černé, plavé nebo kofeinové; dvoubarevné - černobílé, žlutobílé nebo červenobílé; i trojbarevné. U některých jednobarevných jedinců se mohou vyskytovat bílé skvrny na čenichu, koncích tlap, hrudníku a hrdle.

Klasifikace FCI

Podle Mezinárodní kynologické organizace (FCI) jepointr zařazen do skupiny VII: - Ohaři, přinašeči a slídiči,sekce 2 - ohaři, s pracovní zkouškou. Oficiální zkratka v ČR je POI. Původním využitím je stopař zvěře, dnes i společník.

Základní péče o psa

Pointr nemá žádné zvláštní nároky. Srst stačí občas kartáčovat, především v době línání. Je vhodnější nechovat jej v bytě, i pes žijící venku by ale měl mít příjemný, teplý a měkký pelíšek, aby nedocházelo k otlakům. Pointr není zatížen genetickými vadami nebo nemocemi. Potřebuje dostatek pohybu, velký výběh nebo dlouhé procházky.

Historie plemene pointr

Pointr je jediný hladkosrstý ohař, který pochází z britských ostrovů. Vyšlechtěn byl v 18. století a pravděpodobně pochází ze španělských ohařů dovezených do Anglie. Ti byli údajně dále kříženi s italskými ohaři a foxhoundy. V současnosti je to plemeno rozšířené i za hranicemi Velké Británie a je velmi oblíbené.

FCI

Ohaři

Využití

Lovecká plemena

Velikost

Velká plemena

Původ plemene

Francie

Výška v kohoutku

61 - 69 cm

Hmotnost v dospělosti

20 - 30

Věk

13 - 14

Délka srsti

krátká

Péče o srst

nepravidelná

Vztah k dětem

velmi dobrý

Vztah k ost. zvířatum

dobrý

Náročnost na výchovu

nenáročný

Náročnost na pohyb

náročný

Vhodné prostředí

jakékoliv

Využití psa

společník, lovecký

Časová náročnost

půl dne

Český fousek

Povaha plemene

Český fousek je oblíbený především u myslivců. Je tovelice klidný a poslušný pes. Je také inteligentní, aktivní a houževnatý. Miluje pohyb. Svému páníčkovi umí český fousek projevovat náklonnost, je přítulný. Umí se přizpůsobit a je učenlivý a snadno vycvičitelný. Na škodnou umí být patřičně ostrý a vydrží i náročnější klimatické podmínky.

Popis českého fouska

Český fousek je středně velký pes s dobře vyvinutými svaly. V kohoutku měří 60 až 66 cm, fena 58 až 62 cm, váha se pohybuje mezi 28 až 34 kg nebo 22 až 28 kg. Český fousek je pes čtvercového formátu. Má dlouhou, užší hlavu se suchou tlamou a charakteristickým vousem na čenichu, na bradě a nad očima. Má tmavé oči s inteligentní výrazem a výrazné nadočnicové oblouky dodávající hlavě hranatý vzhled. Uši má vysoko posazené a přiléhající k lícím. Krk je pevný, silný a středně dlouhý. Hrudník má oválný s dobře vyvinutým předhrudím. Končetiny má český fousek rovné a dobře osvalené. Silný ocas se zkracuje.

Český fousek má tři druhy srsti. Hebká a hustá podsada, dlouhá asi 1,5 cm, chrání fouska během chladnějších období před vlhkostí, v teplých měsících se skoro ztrácí. Krycí srst měří 3 až 4 cm, je rovná a přiléhající. A konečně štětinaté a hrubé pesíky, dlouhé 5 až 7 cm, které fouskovi vyrůstají na hrudi, pleci a slabinách.

Barvu má český fousek světlou s tmavými plotnami nebo bez nich, nebo může být hnědý s prokvetlými světlými znaky na hrudi a dolních částech končetin, je známa také čistě hnědá varianta. Český fousek se dožívá průměrně 12 až 13 let.