Psí smečka

Od pradávna se udržujeme zásadu, že rodina je základ.

Nejdříve jsme žili v tlupách a později ve státu.
V psím světě je základem smečka.

Aby smečka přežila drsný život v přírodě, musí mít stanoveny přesná pravidla, která se ovšem musejí všemi členy důsledně dodržovat. Z nedodržování stanovených pravidel - špatné socializace vznikají následně tzv. problémoví jedinci. Kdo se vymyká, je potrestán, popřípadě i usmrcen. Pokud u psa nebudeme dodržovat důsledně požadavky na jeho chování, tak se nám nikdy nepodaří z něho vycvičit řádného psa, který nemá problémy se kolegy svého druhu, ale i s lidským pokolením.

Příroda si sama zařídila, že slabé jedince už od narození vyloučí z dalšího životního cyklu. Ten, kdo po porodu neprojeví dostatek životní síly a zdravých instinktů, ten zákonitě uhyne. Tím se eliminuje špatný genetický materiál a pokračovatel rodu se stává pouze životaschopný tvor.Proto je normální, že se rodí 5-6 štěňat.Počítá se s tím, že některé zahynou. Bohužel člověk navzdory přírodě se snaží takovéto situace napravovat, čímž se psí plemeno stává uměle udržované ale i degenerující. Přešlechtěnost pak vede k vrozeným vadám.Tak se např. u německých ovčáků dysplazie kyčelních kloubů stává samozřejmostí.

Pokud štěně neprojeví základní dědičné koordinace: dostat se k mateřskému mléku a to hledáním, plazením, sáním a provádění mléčného kroku, tak je dědičně poškozené.

Dalším životním úskalím pro štěně je zvyšování velikosti a hmotnosti. Ten kdo se nechá odstrčit od mateřského mléka je slaboch a nemůže přežít. Toto se projeví nejpozději v 21. den, kdy už má funkční všechny smysly a začíná se aktivně seznamovat se světem. Otec provede testování potomstva. Hraje si s ním takovým způsobem, že štěně začne pronikavě kňučet a dobrovolně si lehne na záda. Tím dá najevo svoji podřízenost a může se v klidu vrátit do pelechu, kde je v bezpečí. Ten, kdo projeví svoji životní slabost, ať proto, že selhala jeho vrozená schopnost dát najevo svoji podřízenost, nebo není dost chytré či dost silné na to, aby uniklo otcově hravosti zpět do pelechu je ztraceno. Otec si s ním bude hrát tak dlouho, dokud štěně neopustí poslední síly. Tím se stává jeho 21. den jeho posledním dnem života. Opět se oddělilo zrno od plev a uchovává se pouze zdravý dědičný materiál.

Psí smysly

Od počátku vstupu na svět štěně vnímá teplo a hmat. To potřebuje k nalezení matky (teplo) a struku (hmat). Také čich je funkční, aby, dokázalo si uchovat pachový obraz matčiných cecíků. Při přechodné fázi od štěněte se postupně probouzí sluch a zrak a to kolem 12 až 15 dne. I když jsou oči otevřené, neznamená to, že pes vidí. Každopádně to musí stihnout do 21. dne.I sluch začíná postupně reagovat na hluk. Zde je potřeba zdůraznit, že štěně musíme postupně navykat na různé zvuky tak, aby se jich nelekalo, protože jinak hrozí nebezpečí, že ve zvířeti navždy vyvoláme strach z určitého zvuku. Šoky v mládí se projeví stejným způsobem jako u člověka. Kdo v mládí byl stresován, ten může mít dosti dlouho problémy ať už se jedná např. o pomočování, koktání, noční můru atd Pes, který nebude mít příležitost plně rozvinout svoji čichací schopnost, je duševně ošizen. Proto je důležité, aby pes měl možnost se seznamovat s různými pachy. K tomu slouží procházky.To ostatně následně člověk využije k vypracovávání pachových stop.

Instinktivní pohyby vyzrávají a tak mohou nastoupit dědičné koordinace, které se cvikem vyvíjejí dál. Plazení se mění v běh a to tím způsobem, že štěně pohání zvědavost. Ta je popudem ke každému učení, protože je podmínkou pro přežití. Čím je zvědavější, tím se víc učí, tím proniká do detailů a souvislostí prostředí. Zde můžeme odhadnout, zda bude jako dospělý pes "chytrákem" či "hlupákem". To určuje intenzita zvědavosti! Pak nastupuje olizování a kousání, čím se opět učí. Pokud začne ochutnávat někdo jeho, tak je to nepříjemné a měl by se snažit příště tomu uniknout.. Vzhledem k tomu, že pohyby nejsou ještě tak plně zkoordinované, tak tyto akce působí značně komicky. Koncem třetího týdne začínají konzumovat předtrávenou stravu od feny. Tím se vytváří vztah nejen k matce, ale i k otci, který se podílí rovněž na krmení. Štěňata pak loudí stravu šťoucháním nosem do koutku hlavy.

Vstup do velkého světa nese s sebou spoustu novým zážitků a proto je potřeba být stále na pozoru. Štěně musí pozorovat chování svých rodičů, aby se tak naučilo významům jednotlivých signálů. Některé způsoby chování mají vrozené, jiné se musejí pilně učit. Do konce třetího měsíce se jedná o socializaci, jejíž součástí je v době 4-7. týdne vtiskávání.

V tomto období se mění i některé dosavadní způsoby chování. Například mléčný krok se přemění v podávání packy a to tak, že štěně se již kojí při stojící feně a tudíž musí mléčný krok provádět jen jednou tlapkou. To se pak časem upraví do prokazování podřízenosti psa, nebo-li ukonejšení případného zlého úmyslu zaměřeného vůči němu. Ostatně i prosebné pohyby člověka jako je podávání rukou lze odvodit od tohoto jevu. Iniciativa vždy vychází od níže postaveného jedince, který podává ruku a výše postavený jedinec opětuje podání, čímž druhého uklidní. Navzájem si tak dokáží, že nemají v ruce žádné zbraně, které by mohli použít k prosazení svých názorů.

Dospělí psi velmi přesně poznají psí děti a rovněž i děti od dospělých lidí a přizpůsobí tomu svoje jednání. To je dáno tím, že oboje poskytují tzv. "miminkovské schéma", což je vždy velká kulatá hlava oproti tělu a velké kulaté oči, malý nos a měkké baculaté tváře, zakulacená savá ústa. K tomu ještě přistupuje i dětský pachový obraz a to vše pak chrání štěně před agresí. Někdy ovšem může snaha o zachování vlastního potomstva být přebita ještě silnějším pudem. Cizí fena může klidně usmrtit cizí štěně, zatímco vlastní ochraňuje. 

I ženy australských domorodců dokáží bez uvažování usmrtit své novorozené dítě, když zachování kmene ohrožuje hladomor. Chovem dochází i k určité retardaci a to ke zdětinšťování. Dětské způsoby chování pak mohou přetrvávat i do dospělosti a určují vztahy mezi psem a člověkem. V normální smečce je určeno, že rodiče krmí a ostatní ujídají. Lidský kamarád je v tomto bodě velmi podobný rodičům, protože také přináší potravu a štěně se nemusí nikdy osamostatnit a obstarávat si potravu samo. 

My psa přejímáme ve štěněcím věku, jsme pro něho tím pádem rodiči, kteří ho krmí, a zůstáváme jimi nejen proto, že mu dáváme potravu a dokonce mu zabraňujeme, aby si ji sháněl sám. Udržujeme i neustálou vzájemnou vazbu. V přírodě odrostlý potomek již se musí starat sám a dospěláci mu to dávají najevo zřetelným vrčením a i vyceněnými zuby. To však u nás nikdy nepozná. Pokud se budeme chovat správně, tak nás bude obdařovat uznáním rodičovské autority, což můžeme využít v náš prospěch.

Od 9 do konce 12. týdne se jedná o sicializační fázi. Psí batole nastupuje mateřskou školku. Od teď se pes učí všechno, co tvoří základ vyšších sociálních výkonů. Dosud štěně smělo dělat co chtělo a rodiče to trpěli. Mohlo rozvíjet svoje pohybové možnosti. Nyní je načase vychovat štěně v poslušného a užitečného psa, který pak bude moci dál předávat v dospělosti svoje zkušenosti další generaci. U psa vidíme, že autorita není jen tajemstvím úspěchu při přežití v boji o existenci, nýbrž i to, že je pro mladého psa přímo potřebou. Hledá sám od sebe autoritu otce a později i vůdce smečky. Pes, který nemůže svého pána uznávat jako autoritu, protestuje. Stává se z něho "problémový" pes. Pokud ve smečce selže vůdce smečky, tak je roztrhán, aby bylo zajištěno přežití smečky. Příslušnost ke smečce vyžaduje pružnou reakci na vnější podmínky. Tudíž se celý život učit. Skoro by se dalo říci, že Lenin byl etolog, když řekl "Učit se, učit se, učit se." Tak i mladý pes se musí celý život učit a to především hrou, což propagoval i Jan Amos Komenský ve své myšlence "Škola hrou."

Taktika

Je třeba upozornit, že pokud pes má obstát jak v lidské společnosti, tak i mezi cizími psy, potřebuje být kontaktován jak hrou s ostatními psy, tak i lidmi. Kdo spoléhá jen na jeden druh her, tak vychová problémového psa pro druhou skupinu. Hra je stmelující faktor pro skupinu. Pokud je v naší domácnosti jen jeden pes, je třeba se postarat, aby se mohl vydovádět i s jinými psy a poznat tak jednak psí hrátky, ale hlavně i jejich projevy při nich. Hra je totiž přípravou na vážný život. Zvědavost je motorem pro hraní a tím i učení. Proto štěně se stále zabývá novými předměty a nevydrží dlouho u jediného. Proto musí mít dostatek hraček, aby se udržela jeho pozornost a aktivita. To ovšem nenahradí sociální hry, při kterých se učí chování k ostatním psům, cvičí pohyby, které slouží k chytání kořisti. V hravém chování převládají bojové hry. Tím se uspokojuje touha po pohybu i aktivní učení. Hře předchází výzva což je vyskakování na partnera s přehnanými pohyby hlavy, poskakování, klusavé skoky, vrtění zadní částí těla. Nikdy nepředchází imponování nebo hrozby!! Kousání při hře není opravdové a pokud to někdo přežene, druhý se hlasitě ozve. Může být i hravé vrčení. Je to obdoba simulování při fotbalovém zápase, kdy zraněný hráč se válí po trávníku, tváří se že je na umření, ale jakmile zazní píšťalka rozhodčího, tak čile vyskočí a vesele pobíhá další hodinu po hřišti.

Bojové hry mají svoji formu a to např. "lehký dotek", kdy se protivníci krátce opřou předními tlapami o sebe a odrazí se. "Vysoké bojové postavení" kdy psi stojí na zadních nohách, pevně se drží za ramena a snaží se druhého chytit za krk. "Kousání do nohou" a "úchop zátylku" přičemž jednu přední tlapu položí protivníkovi na šíji. Při tomto měření sil se využívá vlastní váha těla ať je to odtlačování, či stlačování. Všechny bojové hry vyžadují velkou šikovnost, bleskové reakce a využití tělesných sil, přispívají k procvičení všech schopností. Štěně přitom zjišťuje, co vlastně všechno umí, poznává vlastní síly, rozpoznává různé poměry sil, nadřazenost rodičů a podřízenost některých sourozenců. Bojové hry jsou počátkem zařazování na žebříček hodností. Proto je důležité provádět se štěnětem i tyto hry, jen musíme dodržet několik pravidel. Předně se musí naučit, že nad námi (ale i nad jiným členem naší rodiny) nikdy nemůže zvítězit a že máme vždy nad ním navrch. To je pro něho snadno pochopitelné, protože i v psí rodině jsou mu rodiče vždy nadřazeni a nevyvolává to žádné komplexy méněcennosti. Nesmí se to ovšem stát za použití hrubé síly. Dále pak je třeba dát najevo, že blokáda v kousání musí být k lidem daleko citlivější, protože naše kůže je zranitelnější než psí kožich. Konečně jsme to vždy my, kdo určí konec hry. Kdo se v tomto období sám vyloučí z psích her, ten musí počítat s tím, že pes si utvoří svůj názor na takovou osobu a přizpůsobí své chování k němu i v budoucnu. Pouze v socializační fázi se může štěně naučit radosti z učení a zpočátku pomalé a postupné poučování se stane pevnou vazbou mezi učitelem a žákem.

Když je brán ohled na přirozený vývoj, není pak problém při vyžadování nových věcí. Toto ovšem neznamená, že pes si hraje jen ve štěněcím věku. Hra jej zajímá po celý život. Další skupina her je "hra na získávání potravy" neboli rozvíjení kořistnického pudu. Zde jeden se ujme role kořisti, kterou ostatní honí. Výzvou je poklesnutí "do kolen" lovce a upřeně sleduje kořist s nataženým krkem a hluboko postavenou nataženou hlavou.Jakmile kořist najednou uskočí do strany a utíká pryč, vyráží na lov. Je to typická situace číhání na kořist. Lovec se připlíží k oběti, ta si všimne, že je v nebezpečí a zavětří. Lovec přejde do číhavého postavení, poklesne pomalu dolů, až dosáhne optimální pozice pro odraz. Upírá pohled na kořist, která se dívá jeho směrem, ztuhne a najednou uskočí do strany a utíká. Lovci záleží na každém zlomku vteřiny, zda se mu podaří lov a tudíž, zda půjde spát s plným žaludkem, nebo mu bude celou noc v něm kručet. To vyžaduje nesmírně rychlé reakce a ustavičný trénink. Protože lov je jistá dědičná koordinace, je třeba ji nějakým způsobem odreagovat u domácích psů. To můžeme klidně provést prací na stopě, nebo i obranou, případně i vyhledáváním jiných osob (záchranářina), agility. Všechno co psa můžeme naučit je normální využívání jeho přirozených schopností. Výcvik pro psa je především jeho nutnost, protože pes , který nedostane možnost se něčemu naučit, využívat svoje přirozené schopnosti, otupí, duševně schátrá a stává se politováníhodným tvorem. Trestání štěněte v tomto věku není nutné, postačí slovní výtka. Další hrou je "přetahovaná o kořist", "pohybové hry" ale i "sexuální hry". Od dvanáctého týdne začínají štěňata spolupracovat a koordinovat společný hon.