Rövidszörü Magyar Vizsla

Maďarský ohař krátkosrstý

Všestranně lovecky upotřebitelný pes pro lov v poli, na vodě i v lese.
Jeho charakteristickými vlastnostmi jsou zejména výrazný smysl pro stopu, pevné vystavování, vynikající vlohy pro přinášení a cílevědomé sledování stopy na vodě při velké ochotě k vodní práci. Dobře zvládá práci v obtížném terénu i extrémní počasí. Jako výkonný lovecký pes nesmí projevovat bázlivost po výstřelu, strach ze zvěře, absenci vloh k vystavování a přinášení a nechuť k vodní práci.
Pro svou bezproblémovou povahu a přizpůsobivost je vhodný i k držení v bytě.

V roce 1526 porazili Turci v bitvě u Moháče Maďary a na dobu 160 let si podrobili východní část tehdejšího Maďarska. Je velmi pravděpodobné, že již tenkrát je doprovázeli psi, které dnes nazýváme "žlutými psy tureckými". Byli to pravděpodobně honiči či slídiči využívaní pro lov se sokoly.

Z dochovaných písemností a obrazů je zřejmé, že psi podobného zbarvení a typu se používali k lovu již v 10. až 11. století za vlády Arpádovců. Turci i Maďaři žili v té době kočovným způsobem života a nelze vyloučit, že se jednalo o jedny a tytéž psy, získané ve vzájemných potyčkách kočovných kmenů. Tyto žlutě zbarvené psy můžeme nepochybně považovat za předchůdce dnešní maďarské vizsly.

Maďarský ohař krátkosrstý

Maďarský ohař krátkosrstý je pes střední velikosti, elegantního vzezření, vyrovnaných proporcí pracovního psa. Díky svému charakteru těžce snáší hrubé zacházení. 

Kromě své lovecké vášně se cítí dobře i v lidském obydlí, je distingovaný, přátelský, vyrovnané povahy.

Uplatnění MOK je naprosto univerzální. 

S dobrým výcvikem je to ideální pomocník lovce pro vše, co vyžaduje praktická myslivost. 

Své pracovní nadání a schopnosti pravidelně předvádí na různých typech loveckých zkoušek a soutěží a nutno podotknout, že ne vždy bezpodmínečně v rukou zkušených vůdců. Je snadno cvičitelný a voditelný.

Maďarský ohař

Historie:

Maďarský ohař je maďarský národní lovecký pes, lidově přezdívaný také „vižla“. O jejím vzniku se vedou dvě teorie. Ta první říká, že ohař tohoto typu přišel před více jak 900 lety spolu s nomádskými kmeny. Ta druhá se naopak přiklání k faktu o původu ze žlutých tureckých psů. To by ovšem mohlo vysvětlovat to, že v 16. a 17. století byla kultura silně ovlivňována Turky a tak nemůžeme vyloučit to, že došlo ke skřížení. Naznačuje to i charakteristická žlutočervená barva, která je pro psy z přední Asie typická. Ať tak či onak v další fázi vývoje byli psi kříženi s výmarským ohařem a transylvánskými pointery. Bylo zapotřebí rychlého všestranného psa, který umí najít pernatou zvěř a vypíchnout ji. To souviselo se zálibou v sokolnictví, které tyto hunské národy znali již dávno před svým příchodem do Evropy. Právě tyto krátkosrsté ohaře, kteří se používali v sokolnictví můžeme považovat za předchůdce maďarského ohaře. Této obrovské zálibě maďarské šlechty v lovech a sokolnictví vděčíme za vyšlechtění vizsly.

Čistokrevný chov maďarké vizsly započal někdy kolem roku 1917. Hlavní důraz byl kladen na barvu a na lovecké schopnosti psa. Ve 30. letech vznikla hrubosrstá varieta a to pravděpodobně přikříženým německého  drátosrstého ohaře. Dnes známe tedy dvě variety vizsly a obě jsou uznány. V květnu 1920 byla založena Maďarská společnost chovatelů maďarského ohaře.

Vzhled:

Barva srsti je žemlově žlutá nebo v různých odstínech pískově žlutá. Ideální kohoutková výška psa je 56 - 61 cm, feny 52 - 57 cm. Váha se pohybuje v rozmezí 20 – 30 kg.

Povaha a využití:

Maďarský ohař má vynikající čich, při práci je neúnavný a vytrvalý. S nadšením pracuje i ve vodě a dobře snáší letní vysoké teploty, které museli ustát  jeho předci ve středním Maďarsku. Ochotně donáší, stopuje, vystavuje a je považován za všetsranného loveckého psa. Je to plemeno velice společenské a přítulné. Je vhodné například pro agility a to nejenom díky své hbitosti ale i díky své učenlivosti.

Péče:

Vizsla je po všech stránkách pes živý a aktivní, potřebuje dostatek prostoru pro vydovádění se. Vždyť i překlad slova viszla znamaná „čilý“. Ačkoli je to pes původem lovecký, může si jej pořídit i člověk, který na lov nechodí, je ovšem důležité aby měl ohař kde svou energii vybít. Krátká srst nevyžaduje žádnou speciální péči.

Maďarský krátkosrstý ohař

---

Klasifikace FCI: Skupina VII – ohaři

Sekce 1 - kontinentální ohaři s požadovanou zkouškou z výkonu

Oficiální zkratka v ČR: MOK

Číslo standardu – 57 

Historie

První zmínka o podobných psech se objevuje ve 14. století. Jejich lovecký význam však výrazněji vzrostl teprve od 18. století. Koncem 19. století pak byly v Maďarsku pořádány soutěže pro ohaře, kterých se s velkým úspěchem účastnili také ohaři maďarští. Na vzniku maďarského ohaře se podílela i jiná plemena loveckých psů. K obrovskému úpadku chovu však dochází za Rakouska – Uherska. V té době bylo možno chovat lovecké psy jen na základě povolení z Vídně a úřady neměly zájem o rozšiřování „nerakouského“ plemene. V roce 1916 bylo maďarských ohařů již tak málo, že byli blízko k vyhynutí. Po rozpadu monarchie se maďarští chovatelé s obrovským nadšením pustili do obnovy chovu národního plemene. Toto snažení bylo korunováno úspěchem a plemeno se jim podařilo zachránit. Cílevědomý chov začal v roce 1920 a v roce 1936 byl maďarský ohař uznán mezinárodní kynologickou organizací FCI jako samostatné plemeno. Jako pro mnohá jiná plemena tak i pro maďarské ohaře znamenala další pohromu druhá světová válka. Jejich stavy byly zdecimovány natolik, že plemenu opět hrozilo vyhynutí. Z celkového počtu psů jich přežila sotva desetina. Záchrany se však tentokrát rozhodly zúčastnit i státní orgány. Ve městě Gödöllo byla zřízena státní chovatelská stanice, kde se započalo s obnovením chovu. Podařilo se získat řadu vynikajících jedinců, kteří byli za války vyvezeni za hranice Maďarska. Na nich bylo postaveno šlechtění maďarského ohaře jako moderního všestranného loveckého psa, krásného, elegantního a inteligentního, který by splňoval požadavky i jako rodinný společník.

Standard

Všeobecná charakteristika: Středně velký elegantní lovecký pes ušlechtilého vzhledu s krátkou žemlově zbarvenou srstí. Spíše lehká suchá stavba těla tvoří harmonii mezi krásou a sílou.

Důležité proporce: 
- Délka těla mírně překračuje kohoutkovou výšku. 
- Hloubka hrudníku dosahuje téměř poloviny kohoutkové výšky.
- Čenichová partie je o něco kratší než polovina délky celé hlavy.

Zbarvení: Různé odstíny žemlové barvy. Ušní boltce mohou být tmavší, jinak jednotné zbarvení. Červené, hnědavé nebo vybledlé barevné tóny jsou nežádoucí. Malá bílá skvrna na předohrudí nebo na hrdle do průměru 5 cm stejně jako bílé odznaky na prstech tlap nejsou vadou. Barva pysků a očních víček odpovídá barvě nosu.

Pohyb: Typickým chodem je pružný a elegantní prostorný klus s prostorným a dlouhým krokem. V poli hledá vytrvalým cvalem. Při pohybu je hřbet pevný a zůstává ve vodorovné poloze. Nežádoucím typem pohybu je mimochod.

Velikost: Kohoutková výška psi 58 - 64 cm, feny 54 - 60 cm. Zvyšovat kohoutkovou výšku je nežádoucí, vhodné je usilovat o střední velikost. Statická a dynamická vyrovnanost a symetrie jsou důležitější než v centimetrech naměřená výška.

Hlava: Suchá, ušlechtilá, s dobrými proporcemi. Lebka: Přiměřeně široká, mírně klenutá, s nepříliš výraznou čelní brázdu, která probíhá ve směru stopu. Oční oblouky jsou výrazné, stop je mírný. Obličejová část: Nos je dobře vyvinutý se širokými nozdrami, jeho barva ladí s tmavým tónem srsti. Morda: Čenichová partie je tupá, ne zašpičatělá, dobře osvalená se silnými čelistmi. Hřbet nosu je rovný. Pysky jsou přiléhavé, nikoliv převislé. Čelisti / zuby: Čelisti jsou silné s dokonalým, pravidelným a úplným nůžkovým skusem přičemž horní řada řezáků překrývá bez mezery spodní, zuby stojí přiměřeně kolmo; 42 zdravých zubů dle zubního vzorce. Líce jsou silné, dobře osvalené. Oči jsou středně velké a mírně oválné. Oční víčka jsou dobře uzavřena. Pohled živý, inteligentní. Barva očí je hnědá a ladí s barvou srsti, přičemž přednost se dává tmavší barvě. Uši jsou nasazeny mírně vzadu a středně vysoko. Ušní boltce jsou jemné a přiléhají k lícím. Mají tvar zakulaceného V a jejich délka tvoří tři čtvrtiny délky hlavy.

Krk: Středně dlouhý, přiměřený k tělu, dobře osvalený, mírně klenutý, bez rušivého laloku.

Trup: Kohoutek je výrazný a svalnatý. Hřbet je pevný, rovný, dobře osvalený. Trnové výběžky mají být zakryty svalstvem. Bedra jsou krátká, široká, pevná, osvalená, rovná či mírně klenutá. Přechod od hřbetu k bedrům je kompaktní a pevný. Záď je široká a dostatečně dlouhá, dobře osvalená, ne krátká, k nasazení ocasu mírně spáditá, nesmí být sražená. Hrudník je hluboký a široký s výrazným osvaleným předohrudím, hrudní kost má sahat co nejdále dozadu. Hloubka hrudníku má dosahovat k loktům. Žebra jsou mírně klenutá. Spodní linie tvoří elegantní oblouk, břicho je napjaté a lehce vtažené.

Předloktí: je rovné a dlouhé, dostatečně osvalené se silnými, nikoliv však hrubými kostmi.

Zápěstí: je suché a pevné.

Nadprstí: je krátké a jen mírně šikmé. Tlapy jsou lehce oválné s pevně sevřenými, dobře klenutými silnými prsty a silnými hnědými drápy. Pevné a odolné polštářky šedavého odstínu.

Tlapy: v klidu i pohybu jsou rovnoběžně.

Pánevní končetiny: jsou při pohledu zezadu rovné a rovnoběžné, při pohledu zboku správně zaúhlené se silnými kostmi. Stehno je dlouhé, osvalené, s odpovídajícím zaúhlením mezi pánví a stehnem. Kolena jsou dobře zaúhlená.

Lýtka: dlouhá, osvalená a šlachovitá. Délka lýtka odpovídá přibližně délce stehna. Dobré zaúhlení mezi lýtkem a hleznem.

Hlezno: je silné, suché a šlachovité, poměrně nízko položené. Nadnártí je kolmé, krátké a suché. Tlapy pánevní končetiny viz tlapy hrudních končetin.

Ocas: Poměrně nízko nasazený, silný v nasazení, ke špičce se zužuje. V zemích, kde není kupírování zákonem zakázáno, se s ohledem k loveckému využití krátí o jednu čtvrtinu. Pokud není zkrácen, dosahuje až k hlezennímu kloubu a je rovný, případně lehce šavlovitě zahnutý. Při pohybu je nesen vodorovně. Ocas je dobře a hustě osrstěn. Končetiny: Hrudní končetiny jsou při pohledu zepředu rovnoběžné, při pohledu zboku kolmé a dobře podsunuté pod tělem, mají dobře utvářené kosti a silné svalstvo. Lopatka je dlouhá, šikmá a ploše přiléhající. V pohybu je pružná a je výrazně osvalená. Dobré zaúhlení mezi lopatkou a ramenní kostí. Ramenní kost je dlouhá a dobře osvalená. Lokty těsně přiléhají k tělu, nejsou ani vytočené, ani stočené dovnitř. Dobré zaúhlení mezi ramenní kostí a předloktím.

Kůže: Pevně přiléhá k tělu, netvoří záhyby a je dobře pigmentovaná.

Srst: Krátká a hustá, má být pevná a tuhá, na hlavě a na boltcích je jemnější, hedvábná a kratší, na spodní straně ocasu naopak o trochu delší. Srst má pokrývat celé tělo, břišní krajina je však méně osrstěná.

Vady: Jako chyba musí být posouzena každá odchylka od uvedených údajů, hodnocení chyby by pak mělo být přímo úměrné stupni odchylky.

Povaha - inteligence

Živý, přátelský, vyrovnaný, lehce cvičitelný pes. Navázání kontaktu s vůdcem patří k jeho základním vlastnostem. Nesnáší hrubé zacházení a nesmí být agresivní, ani plachý či dokonce bázlivý. Má dobře zvladatelný temperament, není nervózní.

Z hlediska lovectví se jedná o všestranného, snadno ovladatelného psa, s vyrovnanou a klidnou povahou a vášní pro lov. Má velmi dobrý čich. Je spolehlivý při práci ve vodě a velmi rád aportuje.

Využití v dnešní době

Maďarský ohař je všestranně lovecky upotřebitelný pes pro lov v poli, na vodě i v lese. V dnešní době neslouží pouze k loveckým účelům, je velmi oblíbeným plemenem pro mladé aktivní lidi, které doprovází při různých sportech. Pro svoji vitalitu a vytrvalost se hodní na dogtrekking (náročná turistika se psem), frisbee disk (létající talíř), canicross (terénní běh se psem), coursing (sportovní štvanice). Ale je dobrým společníkem i při vyjížďkách na kole, kolečkových bruslích atd. Dospělému trénovanému jedinci nedělá problém absolvovat 100km během jediného dne. Pokud budete sportovat s maďarským ohařem, limituje vás pouze vaše fyzická zdatnost. V neposlední řadě plní maďarský ohař funkci rodinného společníka.  Bezmezně miluje svého pána, jeho rodinu. Dětem je skvělým společníkem.

Chov

Vzhledem k tomu, že je to hladkosrstý pes, hůře snáší studené a vlhké či mrazivé počasí. Pokud je v zimním období umístěn venku, je zapotřebí počítat s vyhřívanou boudou. Nabídnete-li maďarovi dostatek pohybu, bude mu vyhovovat i život v bytě, kde si dlouhé čekání na pana zkrátí spánkem. Nezapomeňme, ze psi v průměru spí přibližně 14hodin denně. Vedeme-li svého psa lovecky, nebo s nim provozujeme jiné aktivity, je dobré krmit ho kvalitními zátěžovými granulemi. Ty mu dodají potřebné množství živin a vitamínů, které příznivě ovlivňují jeho vzhled, převážně srst. Ta je krátká bez podsady. Její údržba je nenáročná. Vyčesávat stačí pouze v době línáni.

Výstavy

S přibývajícím množstvím maďarských ohařů v posledních letech vzrostla i konkurence na výstavách. Je běžné, že se výstav účastní více než 30 psů tohoto plemene. Na výstavách se posuzuje momentální vzhled, předvedení psa ve výstavním postoji a v pohybu. Požadavkem je, aby vystavovaný jedinec odpovídal co nejvíce standardu plemene. Radou pro začínající vystavovatele je nenechat se odradit při prvních neúspěších. Mějte na paměti, že každý rozhodčí má jiný vkus a váš pes se stále vyvíjí. Někteří šampióni začnou sbírat ocenění až ve věku dvou let!

Výcvik

Maďarský ohař nesnáší drsné zacházení, bití či jakýkoliv hrubý nátlak při výcviku. Takovéto metody u něho mohou způsobit závažné poruchy, které mnohdy nejdou napravit. Podobných metod však není nutno při výchově užívat. Je to bystrý, vnímavý a inteligentní pes, který rychle pochopí, co se od něj vyžaduje a velmi ochotně splní každé přání svého pána.

Zkoušky

Pokud se s ohařem budete chtít účastnit nějakých níže uvedených zkoušek, je dobré začít s výcvikem již od štěněte. Zpočátku se soustředíme na základní poslušnost. Konkrétně sedni, lehni (down), zůstaň a chůze u nohy (nejdůležitější povely). Po zvládnutí těchto základů můžeme přejit na výcvik loveckých disciplín potřebných pro složení loveckých zkoušek.

Zkoušky ohařů se rozdělují následovně:

- zkoušky vloh (ZV), které posoudí vrozené vlohy psa

- ostatní zkoušky (podzimní- PZ, lesní- LZ, barvářské- BZ, vodní- VP a všestranné- VZ), na kterých získává pes loveckou upotřebitelnost pro příslušný druh použití v myslivosti.

Víte, že:

Slovo vizsla vzniklo podle vesnice, která se nacházela někdy ve 12. století na břehu Dunaje. Jiná verze hovoří, že slovo “vizi“ pocházející z ugrofinského původu a označovalo, že je něco hubené. Tomu by nasvědčoval i staročeský výraz vyžle. Slovo vizsla se také objevuje v dopisech šlechty ze 16. století. Mohl to být dřívější název pro psa pracujícího „pod sokolem“, jehož činností bylo především zvěř vyhledat či vyslídit a poté vypíchnout (vyplašit).

Jak je to se jménem maďarského ohaře?

Nyní už víme, jak maďarský ohař vypadá. Mluvíme zde o hubeném stvoření rezavé barvy, které se pohybuje po čtyřech velice rychle. Bohužel mnoho lidí nezná správný název tohoto plemene.

Oficiální název v ČR je - Maďarský ohař krátkosrstý

Anglický název - Hungarian Short haired Pointing Dog

Maďarský název - Rövidszörü Magyar Vizsla

Jak si můžeme všimnout, v jednom z názvů je i slovo Vizsla a právě to je někdy špatně přepisováno. V České republice je toto označení velice oblíbené. Správný název je Vizsla, ale mnoho odborné literatury stále používá Viszla.

Zdraví

Maďarští ohaři netrpí žádnými genetickými vadami, ani nemocemi. Pokud chce budoucí majitel předcházet zdravotním problémům, nedoporučuji kupovat psa bez průkazu původu. Průměrný věk maďarského ohaře je 12 – 15 let.

Ohaři

Ohaři tvoří skupinu psů, kteří jsou používáni hlavně v honitbách na drobnou zvěř. Pracují s vysokým nosem a po nalezení zvěř vystavují. Vystavování je jedním z jejich typických dědičných znaků.

Ohaři se od ostatních loveckých psů liší tím, že při vyhledávání zvěře nejdou po stopě se skloněnou hlavou, ale nasávají vzduch se zdviženým čenichem. Když pak zvěř zachytí, prudce se zastaví a zůstanou stát jako zkamenělí. Přední tlapku přitáhnou k tělu a ocas (prut) je natažený vodorovně se zemí. Celé tělo je napjaté, tak upozorňují na kořist nacházející se v jejich bezprostřední blízkosti. Toto chování, kterému říkáme vystavování, je jim vrozené. Je výrazem naprostého soustředěni loveckého psa. V této pozici musí vytrvat, dokud se nepřiblíží jeho vůdce na střeleckou vzdálenost.

Dobře vycvičení a zkušení ohaři dokáží za prchající drobnou zvěří tzv. postupovat a když zvěř zastaví, tak ji opět vystaví.