Výcvik loveckých psů I.

Výcvikem psa rozumíme vytváření naučených reakcí, návyku na povel či signál cvičitele. 
Výcvikem působíme na psychiku psa a současně potlačujeme nežádoucí chování psa pomocí určitého nátlaku, nejlépe je psa pochválit.

Výcvik můžeme definovat i jako druhotné potlačování nežádoucích vrozených přirozených instinktů a vyzvednutí potřebných a žádoucích.Výcvik psa je vlastně postupné, pravidelné působení cvičitele na psa, které směřuje k poslušnosti, ovladatelnosti, k probuzení žádaných loveckých vlastností (vloh) a k usměrnění požadovaných pracovních výkonů. Správným výcvikem se stává pes lovecky upotřebitelným.

Způsoby výcviku

Výcvik psa se rozděluje na všeobecný a speciální. Všeobecným výcvikem se dosahuje podřízenosti psa (poslušnost, ovladatelnost) cvičiteli. Tento výcvik je výchozí podmínkou pro výcvik speciální. Způsoby a formy výcviku musíme vždy přizpůsobit povaze psa.

Při výcviku loveckých psů používáme různé způsoby nátlaku na vyvolání návyků u psa. Známe zejména tyto metody a způsoby výcviku:

• hravý
• podněcovací, povzbuzovací
• donucovací, parforsní, mechanický
• kontrastní
• napodobovací

Hravou metodu výcviku uplatňujeme u mladých psů v domácím výcviku k vytvoření naučených reakcí psa (přivolávání, přinášení, vodění na vodítku, hlášení, chození do vody apod.). Metoda je vhodná i při výcviku bázlivých psů. Vyžaduje od cvičitele zvýšenou trpělivost.

Povzbudivý způsob nácviku spočívá v tom, že cvičitel používá jako podnět potravu (kousky masa, škvarky a jiné psí pochutiny), kterou psa odmění po správném vykonání povelu.

Parforsní, donucovací způsob výcviku spočívá v tom, že cvičitel po povelu doplňuje podnět ještě mechanickým podnětem (při povelu "Sedni!" tlačí rukou na bedra psa, čímž ho nutí, aby si sedl). Opakováním výcviku se u psa vytváří návyk, že si sedá jen na rozkaz. Tento podnět se nemá spojovat s trestem.

Kontrastní způsob výcviku je založen na tom, že cvičitel svůj povel (podmíněný podnět) doplňuje mechanickým podnětem (při povelu "Ke mě!" současně přitahuje psa za dlouhý cvičný řemen). kterým nabádá psa splnit povel. Potom mu odebere předloženou potravu.

Napodobovací způsob výcviku využívá napodobovacích instinktu u psů, který se projevuje napodobováním určité činnosti psa jiným psem (přiznávání u anglických ohařů, zapracování mladého kopova v hledání a v nahánění spolu se starším zapracovaným psem, nacvičování jezevčíka k ochotě přinášet z vody, hlásit kočku společně se starším psem apod.).

Pomůcky při výcviku

Při výcviku loveckých psů se neobejdeme bez různých pomůcek.

Nejzákladnějšími z nich jsou:

• píšťalka
• obojek
• vodítko

Tyto pomůcky potřebujeme při cvičení všech skupin plemen loveckých psů při všeobecném výcviku. Při cvičení plemen pro speciální pracovní výkon (barváři, honiči, norníci, přinašeči) potřebujeme další speciální pomůcky. Správně volené pomůcky nám ulehčují výcvik pro speciální lovecký výkon psa.

Domácí výchova - výcvik k poslušnosti a ovladatelnosti

První součástí domácího výcviku je výchova štěněte do 4-6 měsíců, kdy štěně zvykáme na jméno, obojek, vodítko a učíme jej čistotě.
Výcvik psa klade nároky i na cvičitele - drezéra. Úspěchu ve výcviku dosáhne cvičitel, který je klidný, laskavý, spravedlivý, důsledný a vytrvalý. Při výcviku začínáme s nejjednoduššími cviky a postupně přecházíme ke cvikům složitějším. Zásadou je cvičit pravidelně denně, ne však dlouho (20-30 minut). Cviky je třeba střídat a nepožadovat od psa nesplnitelné výkony. S novým cvikem začínáme až tehdy, zvládl-li pes již dobře cvik předchozí. Důležité je cvik denně opakovat a důsledně od psa vyžadovat jeho dokonalé provedení.

Při výcviku používáme rozkazy (povely) a zákazy. Rozkazy (povely) můžeme psovi dávat různým způsobem:zvukovým signálem (slovem, píšťalkou, signální trubkou), optickým způsobem (posunky rukou) a dotykovým způsobem (trhnutím obojku, elektrickým proudem). Zákazy vydáváme pouze slovně. Je samozřejmé, že nacvičené, zažité signály není možné měnit, protože změněný signál nevyvolá u psa žádnou odezvu. Za každý dobře vykonaný a splněný úkon psa pochválíme, případně odměníme pochutinou. Psa trestáme pouze zřídka, a to s rozvahou, ne surově a zásadně pouze tehdy, pokud jej můžeme potrestat přímo při špatném činu nebo bezprostředně po něm. Jinak pes nepochopí za co byl potrestán.

K výcviku poslušnosti patří cviky:
Přivolání psa,
posazení,
vodění psa na řemenu (vodítku),
volné vodění,
cvik "K zemi!",
plazení,
přinášení,
chování po výstřelu
odložení psa.

Přivolání psa

Na povel "Ke mně!" nebo dvojitý krátký hvizd píšťalky má pes ochotně a rychle přiběhnout ke cvičiteli-psovodovi a bez dalšího povelu si před ním sednout. Nacvičujeme to tak, že na povel "Ke mně!" přitahujeme psa na dlouhé šňůře k sobě, pochválíme jej a odměníme. To postupně opakujeme i tehdy, když je pozornost psa upoutána jinde. Po ochotném volném přibíhání (bez použití šňůry) psa vždycky pochválíme, nikdy nekáráme nebo netrestáme.

Posazení

Pes si má na povel "Sedni!" nebo na zvednutí ukazováku před cvičitele sednout a sedět tak dlouho, pokud nedostane jiný povel. Nacvičujeme to tak, že stojícího psa uchopíme jednou rukou za obojek, zároveň druhou rukou na bedrech tlačíme psa k zemi. Toto postupně opakujeme. Později stačí na povel "Sedni!" mírné trhnutí vodítkem, nebo když vztyčíme ukazovák.

Vodění psa na řemenu

Pes má jít klidně při levé noze vůdce, nemá ho předbíhat ani za ním zaostávat. při spatření zvěře nebo při střelbě se nesmí na řemeni cukat. Disciplína se zkouší během celých zkoušek, ve chvílích, kdy je pes veden na volně visícím řemenu, a to i tehdy, když vůdce neví, že ho rozhodčí pozorují.

Zastaví-li vůdce, má si pes sednout, nebo zůstat stát. nejlépe tento cvik nacvičujeme u plotu, u stěny nebo ve vysokém lese, aby si pes zvykl chodit blízko u nohy. Snaží-li se pes o předběhnutí, zároveň s povelem "K noze!" jej přitlačíme ke stěně. Zaostáva-li, dodáváme mu sebedůvěru pochvalou.

Vodění psa volně u nohy

OD předcházejícího se liší v tom, že pes jde volně, nepřivázaný u nohy. Tento cvik učíme psa až tehdy, až chodí perfektně u nohy na řemenu, a to tak, že nenápadně vodítko uvolníme, přičemž opakujeme povel "K noze!".

Oba předcházející cviky děláme nejprve v klusu a při různých obratech.

K zemi

Na povel "K zemi!" nebo "Daun!" si pes musí ihned lehnout tak, aby měl zadní nohy pod sebou, přední natáhnuté dopředu a na nich položenou hlavu. Slovní povel nahrazujeme jedním dlouhým hvizdem píšťalky, zdvihnutím paže nebo výstřelem. K tomuto povelu cvičíme psa tak, že pravou rukou na krku a levou na bedrech tlačíme psa za současného opakování slovního povelu "K zemi!" nebo "Daun!", až pes zaujme správnou polohu. Častějším opakováním pes cvik pochopí. Jako všechny cviky k poslušnosti i tento cvičíme na řemeni, aby pes nemohl uniknout z našeho vlivu. Později se od psa vzdalujeme a cvik zkoušíme na větší vzdálenost. Když dosáhneme toho, že pes tento cvik dělá rychle, na každou vzdálenost a v jakékoli situaci, dosáhli jsme klíče k jeho ovládnutí před zvěří i k upevnění vystavování zvěře.

Plazení

Plazení je pomocný cvik, kterým si vynucujeme větší poslušnost psa. Na povel "Lez!" se musí pes z polohy "K zemi!" plazit dopředu. Zdvižení psa bráníme levou rukou a druhou rukou potrháváním vodítka nutíme psa k lezení dopředu. Jak se pes naučí dobře plazit na vodítku, naučíme ho pomocí proutku plazit se volně. Tento cvik je pro psa velmi nepříjemný a namáhavý, a proto plazení můžeme použít i jako trest.

Přinášení

Je to v převážné míře vrozená vlastnost loveckých psů. Pes má na povel "Přines!" nebo "Aport!" rychle běžet pro hozenou věc, bez váhání ji uchopit, rychle se vrátit a sednout si před cvičitele. Na povel "Pusť!" musí přinesenou věc odevzdat.

U psů, kteří neochotně přinášejí, musíme použít donucovací (parforsní) výcvik. Postupujeme při něm tak, že sedícího psa uchopíme levou rukou za mordu a mírným tlakem stiskneme pysky psa a dáváme povel "Přines!" nebo "Aport!". Když pes pootevře mordu, rychle mu do ní vsouváme dlaň pravé ruky. I proti odporu psa držíme ruku v jeho mordě a přitom dáváme povel "Drž!". Až za chvíli vydáme pokyn "Pusť!" a ruku z mordy vytáhneme. Cvičení opakujeme tak dlouho, až pes na povel "Přines!" otevře mordu a dobrovolně uchopí ruku. Psa přitom chválíme a odměňujeme. Důležité je, aby byl cvičitel trpělivý a nedal se strhnout hněvem. Postupně ruku cvičitele nahradíme slaměným kozlíkem, dřevěným kozlíkem, vycpanou králičí nebo zaječí kůží, vycpaninou kočky, lišky apod. Nakonec tento povel nacvičujeme se střelenou drobnou zvěří (králík, zajíc, bažant, divoká kachna, holub, sojka, kočka, liška atd.). Jednotlivé pomůcky postupně vzdalujeme, až je pes na povel "Přines!" přinucen pro ně odbíhat a přinášet.

Výcvik přinášení je pro psa velmi namáhavý, proto nemá trvat déle než 10-15 minut. V přestávkách dáváme psovi volno, aby se vzpružil. Tento výcvik pokládáme za nejdůležitější zejména u ohařů, slídičů a i norníků. Bez dobrého přinášení zvěře si práci těchto psů v praxi ani nedovedeme představit.

Chování po výstřelu

Pes musí být po výstřelu klidný a čekat na povely svého vůdce. V praxi se nejlépe osvědčují psi, kteří si po výstřelu lehnou.

Nejprve psa zvykáme na výstřel ze startovní pistole, později z brokovnice. Pokud umí pes "daunovat", naučíme ho, aby při výstřelu zaujal polohu "K zemi!".

Odložení

Od každého loveckého psa se vyžaduje, aby se dal na určeném místě odložit a setrval na něm tak dlouho, dokud pro něj pán nepřijde, nebo ho nezavolá. Od některých psů (barvářů, honičů) se vyžaduje, aby na určeném místě setrvali i několik hodin.

Při výcviku odkládání psa postupujeme tak, že jej odvezeme na tiché místo a dáme mu rozkaz "K zemi a zůstaň!" nebo "Daun a vydrž!", přitom se vzdalujeme, nejprve pouze několik kroků, později dále, až zajdeme do krytu, odkud psa pozorujeme, aby nás neviděl. Když se pes pohne, hned jej okřikneme povelem "Fuj - k zemi - zůstaň!". Postupně dobu odložení psa prodlužujeme a kombinujeme se střelbou. Vždy se pro psa vrátíme a odměníme jej pochvalou a pamlskem.

Přehled používaných povelů:

Disciplíny	Slovní povel	Posunek, zvuk, chování vůdce
Přivolání	(jméno psa) Ke mně!	dvojité krátké písknutí, u honičů troubení na roh
K noze	(jméno psa) K noze!	plesknutí ruky na stehno
Sednutí	Sedni!	vztyčený ukazovák
Lehnutí	Lehni! Daun! K zemi!	vztyčená paže, dlouhý hvizd s klesajícím tónem
Hlášení	Hlas! (Štěkej!)	kývavý pohyb v zápěstí, vztyčený ukazovák
Odložení	Zůstaň! Místo!	pohyb ruky ke směru místa odložení psa
Pes na volno	Volno! Běž si!	mávnutí rukou
Slídění	Hledej!	pohyb ruky ve směru, kde má pes hledat
Vlečka	Stopa! Stopa!	ukázání ukazovákem na místo nástřelu
Dohledávka	Ztratil!, Hledej!	pokyn ruky směrem k dohledávání zvěře
Přinášení	Přines!, Aport!	plesknutí psa na hruď
Odevzdání zvěře	Pusť!	převzetí zvěře vůdcem
Ostrost	Kočička!	pokyn rukou směrem, kde se zvěř nachází
Hluboká voda	Voda! Vpřed!	pokyn paže směrem k vodní hladině
Směr plavání	Vpřed!	pokyn paže směrem hledání
Šoulání	Dozadu! Za paty!	obloukový směr rukou za sebe
Práce na stopě	Stopa!	klepání ukazovákem na místo nástřelu
Oznamovač	Ukaž srnečka!	odvázání psa z barvářského řemene
Hlásič	Hlas srnečka!	odvázání psa z barvářského řemene
Zvolnění tempa	Pomalu!	mírný tah za barvářský řemen
Norování	Vyžeň lištičku!	vypuštění do nory
Výstava	Zuby! Ukaž zuby! Stůj! Stát!	otevření mordy, úprava postoje psa, zejména končetin
Pochvala	Hodný!	plesknutí psa po hrudníku
Zákaz	Fuj!	pohrožení rukou, trhnutí vodítkem

Výcvik psa k honitbě

Výcvik v terénu začneme se psem až tehdy, když jsme s ním zvládli domácí výcvik a pes je poslušný a ovladatelný.

Výcvik se dělí na výcvik:

• v poli
• v lese
• ve vodě

Při výcviku v poli cvičíme tyto disciplíny pracovního výkonu psa: hledání, vystavování, postupování, klid před zvěří, sledování přirozené a umělé stopy, dohledávání postřelené drobné zvěře a odvaha psa na škodnou.

Při výcviku v lese jsou to tyto disciplíny: slídění, nahánění, šoulání a chování psa na stanovišti.

Při cvičení psa ve vodě se zaměříme na jeho ochotu jít pracovat do hluboké vody, nahánět v rákosí, slídit za živou kachnou, dohledat postřelenou kachnu a přinášet ji z hluboké vody.

Hledání

psa má být soustavné, prostorové a vytrvalé. Ze začátku zvykejme psa hledat blízko před námi (50m), abychom ho mohli ovlivňovat a případným rozkazem "K zemi!" mu včas zabránit, aby vyrazil za zvěří. Vlažného psa v hledání opakovaně povzbuzujeme. Snažíme se, aby se pes naučil měnit směr hledání na náš povel.

Vystavování

je vrozenou vlastností ohařů. Většina mladých psů hned napoprvé zvěř po navětření vystavuje. Pokud ohař před námi zvěř vystaví, dbáme na to, aby vydržel do našeho příchodu. Když zvěř nevystavuje, ale hned vypichuje, přivážeme jej na dlouhou šňůru a dáme mu povel "K zemi!" a dalším povelem "Zůstaň!" ho stále uklidňujeme a chválíme, čímž vlastně prodlužujeme dobu vystavování. Psa cvičíme, dokud sám pevně nevystavuje a nechová se úplně klidně. Tímto způsobem se ohař naučí i klidu před každou zvěří.

Postupování

Často se stává, že zvěř před ohařem utíká, což mladého psa svádí k tomu, že za ní vyrazí. Proto ho musíme naučit za zvěří postupovat a ustalovat pomalu. Psa necháme opatrně postupovat buď na šňůře, nebo vedle nohy, přičemž mu velíme "Postupuj!" a stále chválíme.

Sledování přirozené a umělé stopy

je přípravou pro cvičení a dohledávání postřelené zvěře. Cvičí se na stopě vůdce, přirozené stopě zdravé zvěře, nastopě vlečené zvěře a na uměle pobarvené (krvavé) stopě.

Na stopě vůdce cvičíme psa s pomocníkem, který psa drží, zatímco vůdce odejde na vzdálenost asi 10 kroků a schová se. Pomocník potom nasadí psa na dlouhé šňůře nebo řemenu na stopu a dá mu rozkaz "Stopa!", přičemž dbá, aby pes klidně a přesně sledoval stopu. Postupně stopu prodlužujeme a ztěžujeme několika změnami směru. Později pomocník pouští psa na stopu volně, bez šňůry nebo řemenu.

Na přirozené stopě zdravé zvěře cvičíme psa vždy na dlouhé šňůře, podobně jako při stopě vůdce. Nejvhodnější je stopa zajíce, kterého pes neviděl odběhnout. Důležité je, Aby si cvičitel zapamatoval přesnou dráhu stopy. Psa nasadí na stopu zajíce s povelem "Stopa!" a postupuje se psem kontroluje, zda náruživě a přesně sleduje stopu. Výborný je ohař, který stopu hlásí.

Na vlečkách - stopách vlečené zvěře, také cvičíme psa na dlouhé šňůře nebo řemenu. Stopu vlečky - táhnuté zvěře - zakládáme vždy po větru a použijeme k tomu zvěř (zajíc, bažant), kterou jsme psa naučili ochotně přinášet. Pomocník označí místo začátku stopy (tzv. nástřel) a táhne zvěř za sebou na 2 metrové šňůře. Na konci vlečky zvěř zanechá, odejde dál a ukryje se. Na začátku připravujeme krátké vlečky, později je prodlužujeme až na 300 i více metrů s dvěma tupými úhly. Vůdce potom psa přivede na nástřel, nasadí psa na stopu a opakovanými povely "Stopa! Přines!" sleduje psa na řemenu až na konec vlečky. Když pes zběhne ze stopy, nechá jej, aby se sám opravil, případně ho stáhne a navede na stopu vlečky. Na konci vlečky necháme psa uchopit zvěř a vracíme se spolu s aportujícim psem na její začátek, kde si sedne před vůdce a za povelu "Pusť!" mu zvěř odevzdá.

Pokud pes spolehlivě vypracovává vlečku na řemenu, začneme s nácvikem volného vypracování. Postupujeme stejným způsobem jako předtím, ale psa na vlečce sledujeme pouze 15-20 kroků, a když pes dostatečně "zalehne" do řemenu, vypustíme jej s povelem "Stopa! Přines!". Když se vrátí z vlečky bez zvěře, vezmeme ho na šňůru a celou vlečku s ním znovu vypracujeme. Denně cvičíme nejvíce 2-3 vlečky, abychom psa neznechutili.

Na uměle pobarvené stopě cvičíme psa k dohledávání postřelené srnčí zvěře. Použijeme k tomu konzervovanou hovězí krev. Pomocník kape krev z umělohmotné láhve. Na konci stopy položí srnčí zvěř nebo alespoň srnčí kůži (srnčinu) a sám se ukryje.
Na znamení trubkou cvičitel nasadí psa na barvářském řemenu na nástřel, může mu dát i povel "K zemi!", aby se pes uklidnil a lépe navětřil stopu. Potom mu zavelí "Barva!" a pustí psa na stopu a postupuje s ním, aby mohl kontrolovat, zda jde správně po stopě. Pokud ji pes sleduje správně, pochválí ho a občas mu opakuje povel "Barva!". Pokud z barvy sejde, odvoláme ho a vrátíme na místo, na kterém ze stopy sešel. Tak postupujeme až k cíli, kde psa pochválíme, případně odměníme pamlskem. Po nalezení srnce psa pozorujeme, zda pes zvěř nenačíná. Pokud ano, káravými slovy "Fuj! Co je to?" mu v tom zabráníme a psa "zadaunujeme". Pobarvenou stopu postupně prodlužujeme. Celkem je stopní dráha dvakrát lomená a na jejím konci musí na zkouškách vždy ležet kus spárkaté zvěře.

V práci na pobarvené stopě může ohař pracovat jako vodič, oznamovač, hlasitý oznamovač nebo hlásič. Vodič pracuje na stopě od nástřelu až na konce stopy k položené srnčí zvěři na barvářském řemenu. Oznamovač pracuje od nástřelu k prvnímu pelechu zvěře jako vodič, potom je z řemene vypuštěn a po dohledání zhasnuté zvěře na konci pobarvené stopy se vrátí k vůdci, kterému naučeným způsobem oznámí, že zvěř našel, a dovede ho k ní. Hlásič pracuje podobně jako oznamovač, ale místo návratu k lovci zůstane u zhasnuté zvěře a hlásí ji až do příchodu vůdce. Hlasitý oznamovač je kombinace hlásiče a oznamovače, který se po nalezení zhasnuté zvěře vrátí k lovci a hlášením ho nabádá, aby ho k dohledané zvěři následoval. Hlášení je nejpůsobivější práce při dohledání spárkaté zvěře. Dobrý hlásič má nalezení zvěře vytrvale hlásit až do příchodu lovce.

Dohledávku střelené zvěře

učíme psa tak, že pohodíme zastřeleného zajíce do prostoru, aby ho pes neviděl, a s povelem "Hledej - přines!" ho ve směru větru vypustíme. Pes zvěř navětří, přijde k ní, ihned ji uchopí a přinese. Pro takového psa nešetříme pochvalou ani odměnou. Když pes nalezenou zvěř pouze očichává, vydáme mu ihned energický rozkaz "Přines!" a trváme na tom, aby ji pes rychle přinesl a odevzdal. Cvik opakujeme s různou zvěří a na různých místech tak dlouho, až pes nalezenou zvěř spolehlivě přinese pouze na povel "Hledej!".

Dohledávání postřelené zvěře

cvičíme podobně jako sledování stopy zdravé zvěře, a to nejprve na dlouhém řemenu nebo šňůře. Přiložíme psa na nástřel a s povelem "ztratil - přines!" ho necháme sledovat stopu poraněné zvěře. Až když pes vypracuje několik dohledávek na řemenu, vypustíme ho volně. Při práci na stopě nikdy nepoužíváme povel "Hledej!". Při sledování stopy zdravé zvěře používáme výhradně povel "Stopa!".

Ostrost

psa na škodlivou zvěř je většině psům vrozená.
Ostrost necvičíme, poněvadž je v rozporu s ustanovením zákona na ochranu zvířat proti týrání.

Slídění

v lese je prakticky totožné s hledáním v poli. Rozdíl je v tom, že pes hledá před námi v lese v kratší vzdálenosti než v poli, abychom mohli psa v méně přehledném terénu sledovat. Slídění cvičíme tak, že psa vypustíme s povelem "Hledej!", a když se od nás vzdálí na více než 30 metrů, dáme mu povel "K zemi!". Po chvilce mu dáme opět povel k hledání. Opakujeme to tak dlouho, až pes přijde na to, že od nás nesmí odbíhat daleko. Musí při tom slídit za zvěří, musí být klidný před zvěří i po výstřelu.

Nahánění

Při nahánění pes prohledává určenou houštinu, v ní ležící zvěř bez povelu zdvihá, hlasitě honí a žene ke střelcům. Tuto disciplínu je důležité nacvičit hlavně u honičů, jejichž vrozenou vlastností je hlasitost na stopě zvěře. Jinak mají hlásit na stopě staré, jinak na čerstvé, což dovedou lovci rozeznat. Podle rozdílné intonace hlasu honiče se dá poznat, jakou zvěř žene. Pes, který se při nahánění neozývá, je v praxi těžko využitelný a neměl by se používat ani do chovu, protože němé nahánění se dědí.

Šoulání

Při šoulání doprovází pes svého vůdce u levé nohy buď volně, nebo na vodítku (barvářském řemenu), nebo může jít za lovcem, tedy v jeho stopách. Proto psa vodíme do lesa po úzkých cestách nejprve na delším řemenu a velíme mu povelem "Za paty!". Nedovolíme mu, aby nás předbíhal. Cvičení opakujeme, dokud si pes nezvykne chodit klidně za námi. Při tomto cviku občas i vystřelíme, aby si pes zvykl i na klid po výstřelu. Pes má po výstřelu zůstat klidně ležet. Potom ho naučíme, aby na pokyn zvednutí ruky zaujal polohu "K zemi!" a na další pokyn vůdce - připažení - se opět za něj opatrně zařadil. Slovní povely se při nácviku ani v praxi při šoulání nemají používat.

Čekaná

Na čekané mají lovec i pes zachovat úplný klid. Pes, který se umí dobře chovat při šoulání a po odložení, nedělá lovci žádné těžkosti ani na čekané. Psa bereme na čekanou v létě a na taková místa, kde jej co nejméně obtěžuje hmyz, zejména komáři. V zimě psa na čekanou nebereme. Po příchodu na čekanou na zemi nebo na vysoký posed dáme psovi povel "K zemi!" a "Zůstaň!". Potom se i my usadíme a čekáme. Psovi nedovolíme, aby byl zvědavý a rozhlížel se na všechny strany, aby kňoural, škrábal se, odháněl mouchy apod. Tiše ho plísníme a dbáme, aby nám pes svým chováním nevyplašil zvěř.

Chování psa na stanovišti

Pokud se pes umí chovat po odložení a na čekané jistě se bude spolehlivě chovat i na stanovišti. Zacvičujeme ho tak, že několik honců spolu se psem provede krátký hon. Potom psa uvážeme na vodítko a dáme mu povel "K zemi!". Honci potom zvěř před námi hlasitě tlačí. Přitom občas vystřelíme a pozorujeme chování psa. Každý jeho nejmenší pohyb rázně potlačíme a psa uklidníme. Když už máme jistotu, že se pes bude chovat klidně, můžeme cvik opakovat i s neuvázaným psem.

Výcvik psa ve vodě

je zaměřený na to, aby pes ochotně a spolehlivě pracoval ve vodě. Cvičení psa ve vodní práci se má uskutečňovat vždy v létě za teplého počasí. Při tomto výcviku nepotřebujeme žádné zvláštní pomůcky a nepoužíváme při něm ani žádných trestů. Každý ohař má spolehlivě pracovat ve vodě, má zvěř z rákosí vypichovat a střelenou zvěř dohledat a přinést.

Ochota pracovat v hluboké vodě

Ohař musí ukázat, že se nebojí jít do vody, umí dobře plavat, dá se dobře ovládat a měnit směr podle pokynů vůdce. Mladý pes jde do vody obyčejně ochotně. V této práci je vhodné zaučovat mladého psa spolu se starším, dobře vycvičeným psem na práci ve vodě. Pokud takového nemáme, může cvičitel i sám vcházením nejprve do mělčí vody lákat psa k sobě. Postupně jej vláká do hluboké vody za vydávání povelu "Do vody!". Cvičení ochoty psa jít do vody je možné kombinovat i s přinášením (když už spolehlivě přináší) tak, že házíme dřívko nebo kozlíka z lipového dřeva do vody a velíme povelem "Přines!". Při tomto výcviku musíme být trpěliví. Nikdy psa neházíme do vody.

Nahánění v rákosí

cvičíme v místech, kde je dost vodní zvěře, aby její pachy psa zlákaly.
Na začátku zvolíme řidší rákosí a psovi dáme povel "Hledej - vpřed!"
a podle možnosti i sami jdeme do vody a psa k hledání stále povzbuzujeme.
Pes by neměl v rákosí vystavovat.
Pokud vidíme, že pes stojí, velíme mu povelem "Vpřed!"
Když kachna vyletí, snažíme se jí zasáhnout výstřelem, abychom psovi ukázali smysl této práce.

Dohledávání střelené kachny

cvičíme tak, že od břehu asi 5-10 m hodíme do rákosí střelenou kachnu. Pes to nemá vidět. Nejprve pohodíme kachnu do mělké vody, až později do hluboké, Po každém přinesení trváme na tom, aby kachnu předčasně nepouštěl a neotřásal se, než ji správně v sedě odevzdá.

Přinášení kachny z hluboké vody

Při této disciplíně musí pes při zkouškách dokázat, že umí dobře plavat, přinést a odevzdat kachnu vůdci na jeden povel. Přinášení z hluboké vody cvičíme se psem až do spolehlivého přinášení zvěře na zem. Zvěř házíme psovi nejprve do mělké, později do hluboké vody asi 10-15 m od břehu. Psa před vydáním povelu posadíme, sejmeme mu obojek a velíme "Přines!". Cvičení opakujeme tak dlouho, pokud nám pes kachnu nepřináší a správně neodevzdá na jeden povel.

Norování

Žádnému psovi nehrozí takové nebezpečí poranění jako norníkovi, který musí pracovat pod zemí, kde musí podstoupit velmi tvrdý boj se silnějším protivníkem. Na splnění tohoto úkolu mu nestačí pouze dostatečná ostrost a odvaha, ale musí mít i dobrý výcvik, který provádíme v umělé noře.
Po dostatečném výcviku v ostrosti na škodnou zvěř na povrchu začneme norníka cvičit pod zemí. Na začátku stačí, když vybudujeme jednoduchou provizorní noru doma na zahradě. V umělé noře začínáme s výcvikem psa se škodlivou zvěří, umístěnou za přepážkou. Napřed pouštíme lišku do nory tak, aby ji váš pes viděl, a zavřeme ji za přepážku ve středu nory. Tím zlepšujeme ochotu psa vcházet do nory. Psa necháme na lišku dorážet, abychom v něm vystupňovali odvahu a útočnost. Potom umístíme lišku do třetího kotle na konci nory (opět za přepážkou) a necháme norníka na lišku co nejdéle dorážet. Přitom dbáme na to, aby dorážení psa bavilo a nezačal noru předčasně opouštět. Je dobře, když z prvních cvičení vyjde pes jako vítěz. Povzbuzuje jej to a dodává odvahu. Cvičení opakujeme 1-2krát do týdne, vždy na jiné zvěři. Pokud je pes v této práci již dobře zacvičen, můžeme s ním jít cvičit do řádně vybudované umělé nory, kde v přítomnosti odborníka dáme psovi vyšší stupeň výcviku a připravíme ho na zkoušky z norování.

Lovecký pes má doprovázet myslivce při pochůzkách honitbou a při lovu. Svou prací i svým zevnějškem dokáže lovci zpestřit i zpříjemnit všechny akce, kterých se s ním účastní.