Myslivecká kynologie

OHAŘ JAKO ZACHRÁNCE ZVĚŘE

[citace Karla Podhajského]

"Pes, nezbytný činitel při myslivosti, aby účelu svému plně dostál, musí býti odborně vycvičen a zaveden. Znalost výcviku vystavujícího a zvěř k ráně přivádějícího jest dostatečně mezi cvičiteli rozšířena. 

Méně jest znám výcvik psa zachraňujícího, který chyby svého pána napravuje, a protože tohoto považuji za důležitou složku myslivosti, ukládám v následujících řádcích pro naše myslivce, snaživé cvičitele jakož i vůdce psů při hledáních a zkoušení, své dlouholeté, v praxi získané zkušenosti."

Memoriál Karla Podhajského je vrcholná mezinárodní soutěž ohařů v ČR o titul "Vítěz MKP". Uspěje-li vítěz v I. ceně, obdrží titul CACIT (čekatelství Mezinárodního šampiona práce) a titul CACT (čekatelství Šampiona práce ČR). Druhý pes uspěje-li v I. ceně obdrží titul Res. CACIT a Res.CACT. Titul CACT a Res.CACT se zadává pro všechny zúčastněná plemena, pokud získají I. cenu. MKP se zúčastní 20 psů (10 psů z ČR a 10 ze zahraničí). Z ČR se psi kvalifikují z MRK. Pokud se nepřihlásí 10 psů ze zahraničí, může být připuštěno více psů z ČR.

Jméno Karla Podhajského je nerozlučně spjato se záklády české myslivecké kynologie a její organizace. Příklad jeho životního díla je vzorem lásky k přírodě, myslivosti a zejména pak k lovecké kynologii, které věnoval všechnu svou píli a volný čas. Karel Podhajský měl široké znalosti ze všech oborů myslivosti, mimo jiné byl také znamenitým ornitologem. Jeho hlavní doménou bylo myslivecké psářství a to v celém jeho rozsahu: tedy v chovu i výcviku.  Zajímal se o různá plemena psů, avšak středem jeho pozornosti byli ohaři. Záhy dospěl k názoru, že při výkonu práva myslivosti je nezbytným pomocníkem všestranný ohař. K jeho získání zaměřil chovatelské a výcvikové úsilí.  Zdůrazňoval, že pro náročnou všestrannou práci musí být pes vybaven nejen vrozenými vlohami, ale i dokonalou stavbou těla, dobrým fyzickým fondem a správnou mechanikou pohybu.

Největší zásluhou Karla Podhajského pro rozvoj naší kynologie jsou v založení a vzorném vedení čs. Plemenné knihy loveckých psů. Rovněž jeho úsilí o zkvalitnění a rozšíření chovu loveckého psa, všestranného ohaře se dostalo plného uznání a všem myslivcům a kynologům zůstané navždy vzorem jeho skromnost, nadšení a odbornost.

Trvalou připomínkou na nestora Československé lovecké kynologie je vrcholná všestranná soutěž loveckých psů s mezinárodní účastí ohařů všech plemen, Memoriál Karla Podhajského, spoluzakladatelé Československé myslivecké organizace v roce 1923.
Největší zásluhou Karla Podhajského pro rozvoj naší kynologie jsou v založení a vzorném vedení čs. Plemenné knihy loveckých psů. Rovněž jeho úsilí o zkvalitnění a rozšíření chovu loveckého psa, všestranného ohaře se dostalo plného uznání a všem myslivcům a kynologům zůstané navždy vzorem jeho skromnost, nadšení a odbornost.
Trvalou připomínkou na nestora Československé lovecké kynologie je vrcholná všestranná soutěž loveckých psů s mezinárodní účastí ohařů všech plemen, Memoriál Karla Podhajského, spoluzakladatelé Československé myslivecké organizace v roce 1923.
Trvalou připomínkou na nestora Československé lovecké kynologie je vrcholná všestranná soutěž loveckých psů s mezinárodní účastí ohařů všech plemen, Memoriál Karla Podhajského, spoluzakladatelé Československé myslivecké organizace v roce 1923.

V Litomyšli, v dubnu 1923. Karel Podhajský

Karel Podhajský
(24.5.1871 - 12.9.1930)




Kromě základních, převážně zděděných vlastností, jako je rychlé a vytrvalé hledání zakončeno přesným zakončením zvěře, kladl důraz na bezpodmínečnou poslušnost. Samozdřejmě že svoje poznámky si nenechával jen poro sebe. Zkušební řády pro zkoušky loveckých psů, které zpracoval, a pomoc při výchově nových kynologických kádrů, staly se základním kamenem pro organizování veškeré práce v naší kynologii.

Od 14. století se na různých místech Evropy, nejdříve však v oblasti Pyrenejského poloostrova, začínají z velkých honičů vydělovat lovečtí psy, vyznačují se novým způsobem práce: už zvěř nehoní, neštvou, ale vyhledávají nosem a její přítomnost charakteristickým způsobem ukazují lovci. Než se tento způsob změnil k dokonalosti, kterou dnes předvádějí Pointři, Setři i kontinentální Ohaři, uplynulo několik století.

Pro jejich vývoj byla rozhodující lovecká práce, zejména však vynález střeleckých zbraní na počátku 15. století, ale hlavně v polovině 16. století objevují se lovecké ručnice s kolečkovým křesacím zámkem. Výrazný pokrok přinesl vynález křesacího zámku na počátku 17. století a následně zavedením brokovnicového náboje.

Vedle honičů se objevuje lovecký pes nového typu, ohař. Jeho nejstarším typem byl španělský "bracce de punta" v jehož jméně se ozývá návaznost na honiče a brakýře. Jeho přímými potomky jsou dnes Španělský ohař a Portugalský ohař. 

Velká záliba šlechty, která byla rodově, společensky i politicky úzce propojena, v lovecké kratochvíli, vedla k rychlému šíření tohoto typu loveckého psa po celé Evropě i do Velké Británie, kde se stal pointrem, psem který "ukazuje" vystavuje zvěř. Stranou nezůstala ani střední Evropa, včetně království českého, které mimořádnou měrou přispělo k vývoji ohaře drsno - čí hrubosrstého ( viz Český fousek ). 

Na německém území byli známi tzv. staroněmečtí ohaři, kteří však až do poloviny 19. století netvořili výraznější samostatný typ, šlo spíš o ohaře na německém území. Výjimkou byli až zvláštně zbarvení wüntemberčtí ohaři, kteří vykazovali četné znaky velkých honičů, zejména typu Svatohubertského psa, včetně na ohaře nezvykle velkých, zavěšených ušních boltců a krčního laloku. Vyznačovali se určitou váhavostí, ale o to větší vytrvalostí, zbarveni byli trojbarevně, krátká srst byla hnědobíle skvrnitá a žlutě pálená. Vyskytovali se i psy, tzv. tygři pstruhovaní, hnědě žíhaní se žlutými znaky nad očima, na ženichové partii, na hrudi, na vnitřních stranách končetin, na tlapách a pod nasazením ocasu. Tito ohaři se zřejmě stali základem, k němuž němečtí chovatelé v letech 1860 - 1880 přidali krev tehdy známého španělského ohaře, rovněž těžšího typu a přímého předchůdce anglického pointra. a opětně posílili noc psem svatohubertským.

K prvním chovatelům patřil princ Albrecht zu Solms-Bauenfels z Hannoverského domu (kolem roku 1870) a dále např. Julius Mehlich z Berlína, který využil ve svém chovu v roce 1883 přímo anglického pointra a setry. Pro další vývoj všech variet, dnes samostatných plemen německých ohařů, měla rozhodující význam hannoverská výstava ohařů v roce 1879, na niž byly stanoveny základní znaky jednotlivých plemen ohařů. Už v roce 1817 lze však najít popis německého krátkosrstého ohaře v díle Der eigentliche Hühnerhund veterináře Waltera. Obdobný typ psa zobrazil na své rytině J. E. Ridinger - pod týmž jménem - již kolem roku 1722.

Klub chovatelů byl 1891, pečlivou chovatelskou činností vytvořil z německého krátkosrstého ohaře jednoho z nejvšestrannějších, a proto též nejrozšířenějších ohařů a loveckých psů vůbec.

OHAŘI

Uspořání FCI skupina VII.

 "Stavěcí psi"

1. Kontinentální ohaři			2. Ohaři britských ostrovů
1.1 Typ braque	1.2 Typ Španěl	1.3 Typ grifon	2.1 Anglický pointer	2.2 Setři
Staromaďarský ohař Německý krátkosrstý ohař Německý drátosrstý ohař Německý ostrosrstý ohař Výmarský ohař Španělský ohař Ohař z Ariége Burdonský ohař Ohař Dupuy Francouský ohař Ohař Saint-Germain Italský ohař Maďarský drátosrstý ohař Maďarský krátkosrstý ohař Portugalský ohař Auvergnéský ohař Slovenský hrubosrstý ohař	Malý münsterlandský ohař Velký münsterlandský ohař Německý dlouhosrstý ohař Pikardský modrý ohař Bretaňský ohař Francouský dlouhosrstý ohař Pikardský ohař Ohař z Pont-Audemer Drentský koroptvář Stabyhoun