Základní povely

Štěňata - výcvik štěněte

Pořídili jste si štěňátko a chcete jej naučit základní povely?
Výcvik štěněte není složitý, ale také není příliš snadný, protože správný výcvik vyžaduje obrovskou dávku trpělivosti a dostatek času se štěněti věnovat.

Venčení štěněte

Začneme hned první den, štěně dáme ven na zahradu(vybereme místo, které se dá snadno vyčistit a dezinfikovat) nebo na noviny po každém krmení či pití, nebo po probuzení, kdy je nejpravděpodobnější, že se bude chtít vyprázdnit. Vždy, když se pes vyvenčí na správném místě, ho musíme pochválit. Pokud štěně vykoná potřebu v domě, nikdy jej nekáráme, pokud jej nepřistihneme bezprostředně po prohřešku, protože později jednoduše nebude schopno pochopit, čeho se dopustilo. Pokud jsme se štěnětem právě v okamžiku, kdy se hodlá vymočit, řekneme rozhodné "nesmíš" a vyvedeme jej na zahradu nebo posadíme na noviny.

Psí povel - Nesmíš!

První povel, který bychom psa měli naučit, je přísné "nesmíš!" - "fuj!". Tento povel musíme začít užívat od samého začátku a uplatňovat ho vždy, když se pes chová neposlušně. Pokud se pes chová dobře, odměníme ho pochvalou, vyslovenou přátelským tónem. Psi jsou extrémně citliví na tón hlasu, který jejich pán během výcviku užívá, a povzbuzení je tedy velmi důležité.

Psí povel - Sedni! Lehni!

Tyto povely bychom měli se vší vážností začít štěně učit, když je asi tři měsíce staré, ale není důvod, proč bychom ho na povel k sednutí neměli zvykat od samého začátku, např. když mu podáváme misku se žrádlem. Jemný tlak v oblasti pánve přinutí štěně k sedu, jemné protažení předních nohou, když štěně sedí, mu ukazuje, jak si na požádání lehnout. Současně s tím vyslovíme jasný povel. Pochvala a odměna jsou při tomto výcviku vždy na místě, ale nikdy štěněti neodpíráme potravu, pokud si okamžitě neosvojí tento povel, protože to by mu mohlo způsobit zmatek v hlavě.

Psí povel - Ke mně!

Uposlechnout tohoto povelu se musí naučit každý pes, který bude chodit venku bez vodítka. Může trvat delší dobu, než si osvojí rychlou a jistou reakci (měli bychom ho při tom rovněž zavolat jménem) částečně proto, že štěně bude od nás možná příliš daleko a také zpočátku nebude schopno rozlišit povel od hry. Začněme tím, že malé štěně budeme volat příslušným povelem a jménem pravidelně při každé příležitosti, aby rozpoznalo zvuk svého jména. Přirozená zvědavost štěněte vám pomůže zajistit si jeho pozornost a brzy si na povel bude chodit pro potravu. Pro jasnější výcvik štěně připneme na svinovací vodítko. Zavoláme ho k sobě jako obvykle a neprodleně ho odměníme. Pokud štěně okamžitě neuposlechne, jemně ho táhneme k sobě a opakujeme: "Ke mně!" Nakonec všechno ještě jednou zopakujeme.

Psí povel - Dej!

Toto je další důležitý povel, který musíme cvičit od počátku. Když štěně nese v tlamě nějaký předmět, jemně mu ho vyjmeme způsobem, že uchopíme horní část tlamy u špičáků a spodni část tlamy tak, že předmět vypadne na zem, zatímco opakujeme povel "dej!". Okamžitě štěně odměníme. Opakováním tohoto cviku štěně brzy pochopí, co se po něm žádá.

Psí povel - Zůstaň!

K tomuto cviku budeme potřebovat svinovací vodítko. Přikážeme štěněti, aby si sedlo, a zopakujeme povel "zůstaň!". Pak od něj začneme postupně couvat a uvolňovat vodítko. Pokud štěně vyskočí za námi, opět mu přikážeme, aby si sedlo, a proces zopakujeme. Jakmile se dostaneme na konec vodítka, zavoláme štěně k sobě a odměníme. Jakmile pochopí, co od něho chceme, můžeme začít s výcvikem bez vodítka, a pokaždé, než k sobě štěně zavoláme, poodejdeme vždycky o kus dál.

Cvičení chůze u nohy

S tímto tréninkem můžeme začít, když jsou štěněti tři až čtyři měsíce. Účelem je, aby se naučilo chodit u naší levé nohy na vodítku nebo bez vodítka. Možná zjistíme, že se k tomuto tréninku hodí lépe řetízkový (stahovací) než běžný obojek, ale vždy se musíme ujistit, že je správně nasazen. Pomalou chůzí se procházíme se štěnětem na vodítku vedle sebe. Jestliže zůstává pozadu nebo táhne dopředu, regulujeme jeho chování tak, že zatáhneme vodítkem spolu s příkazem "k noze!". Toto cvičení omezíme na patnáct minut, a vždy necháme štěně si také hrát a skotačit bez vodítka, aby se nezačalo nudit, a vždy, když se chová správně, ho patřičně odměníme.

Pokročilý výcvik

Jakmile si štěně osvojí základní výcvik, můžeme postoupit k výcviku složitějšímu. Důvodem pro další výcvik je rozšíření prvků, které už zná, a aby se z něho stal vnímavý, dobře vycvičený jedinec. V této fázi bývá někdy užitečné vstoupit do kynologického klubu, který se takovýmto výcvikem zabývá.

Psí povel - Aport!

Sedícímu psovi u nohy je přikázáno, aby zůstal, poté cvičitel hodí do dálky předmět (často se užívá dřevěná nebo plastiková činka). Pes čeká na povel "přines!" (nebo "aport!"), načež pes běží, předmět vyhledá a rychle se vrátí ke cvičiteli, jako při přivolání. Pes by neměl předmět kousat nebo ho upustit, ale má si ho od cvičitele nechat v klidu odebrat z tlamy.

Odvolání, přivolání psa

K tomuto cviku se nám opět bude hodit svinovací vodítko. Psovi u nohy zavelíme, aby si sedl nebo lehl a pak přikážeme "zůstaň!". Cvičitel odkráčí z místa, otočí se čelem ke psu. Na příkaz "ke mně!" by měl pes bystře reagovat, přiběhnout a sednout si v blízkosti cvičitele čelem k němu. Cvičitel by ho poté měl posadit ke své levé noze.

Odnaučení skákání psů na lidi

Zejména mladí psi rádi skáčou na lidi (pokud se jim to dovolí) a mohou nás při tom poškrábat, větší pes může dokonce povalit dítě a velmi je polekat. Abychom psa tomuto nežádoucímu chování odnaučili, okamžitě mu dáme přední tlapy dolů na zem a přikážeme mu, aby si sedl, nebo mu v případě nutnosti zatlačíme na bedra.